Pár odposlechů by se možná dalo ještě ustát, stačilo by se na nějakou dobu ztratit a počkat, až aféru vystřídá v médiích jiná. Ale opít se, pak sednout za volant svého Porsche, nabourat do jiného auta, úmyslně srazit řidičku nabouraného auta, poté nezastavit, neposkytnout pomoc a dál pokračovat v jízdě, na červené vyskočit z auta a utíkat před policisty, tomu se říká „spadla klec“...
Autor: Jiří Meixner, iDNES.cz
Chtěl bych, aby bylo jasné, že tyto řádky nepíšu s pocitem nějakého zadostiučinění nebo s myšlenkou na to, že na každého jednou dojde. Nepřeji nikomu nic zlého, tedy ani člověku, který si pravděpodobně posledních mnoho let žil z peněz daňových poplatníků vysoko nad poměry. Těžko říct, ale je dost možné, že se ještě minulý týden cítil jako král, jako ten, který má všechno pod kontrolou. A náhle, jakoby zničehonic, se všechno změnilo. Svět změnil barvu a věci se daly do pohybu nějakým naprosto nečekaným směrem.
To se někdy stává. Rozumný člověk s tím počítá, ovšem člověk opojený mocí většinou nikoliv. Ten předpokládá vlastní dokonalost. Nedotknutelnost. Nadřazenost. Jenomže přitom zapomíná, že je pořád jenom člověk. Často velmi obyčejný a především chybující člověk. Člověk, který se navíc vydal špatnou cestou, i když si toho zaujatý sám sebou ani nevšiml. Cestou bezohlednou a zištnou, která vede k moci a penězům. Jakoby snad nic hodnotnějšího na světě ani nebylo.
A nyní jedna žena s vážným zraněním leží v nemocnici (doufejme, že bude v pořádku!). Těžko věřit tomu, že opilý, zlomený a cosi o smutku blábolící muž na záznamech serveru iDNES.cz je ten všemocný lobbista, který měl šéfovat pražskému magistrátu. Ten, který měl štědře dotovat politické strany. Mazánek. Pravá ruka. Ale koho? Někoho, kdo jej teď pravděpodobně hodí přes palubu, aby si zachránil vlastní krk. Na to takoví lidé myslí až v první řadě, jak zachránit sami sebe. Úskokem, útěkem, svalením viny na někoho jiného. Jakkoliv.
Spadla klec. Opona divadla roztržená ve dví. Nikdo netleská. Novináři se slétnou jako mouchy na čerstvý kraví trus a telefony na druhém konci vyzvánějí a nikdo je nezvedá. Když spadne klec, je každý sám. Ve svém tichu, ve svém vlastním světě. Jak se mi tohle mohlo stát? Kde jsem udělal chybu? Proč zrovna já? Odpověď je jednoduchá a těžká zároveň. Špatná cesta, dobrovolně zvolená, vede ke špatným koncům. Jakkoliv její průběh může vypadat lákavě a bezproblémově, vždy končí krachem.
Pořád je tady naděje, ta nikdy neumírá. Je možné využít tohoto konce k novému začátku. Ke znovunalezení dobré cesty, která vede k životu. Je možné se omluvit a ledacos napravit. Je možné vrátit nakradené peníze. Je možné přijmout spravedlivý trest. Je čas projevit upřímnou lítost. Je čas začít mluvit pravdu. Je to příležitost začít žít skutečný, smysluplný a láskou naplněný život. To všechno vám ze srdce přeji, Romane Janoušku.
http://praha.idnes.cz/opily-lobbista-roman-janousek-srazil-v-porsche-ridicku-volva-pu0-/praha-zpravy.aspx?c=A120323_120749_praha-zpravy_wlk
