Možná trochu drsný titulek, nicméně napadlo mě už mnohokrát, že by člověk měl žít každou vteřinu svého života tak, jako by byla na tomto světě tou poslední. Jsem o tom hluboce přesvědčený, ačkoliv a nebo právě proto, že se mi to ani zdaleka ne vždy daří…
Odpověď na otázku „proč by člověk měl žít každou vteřinu života jako tu poslední“ je vcelku prostá a je obsažena už v této otázce. Jednoduše proto, že to může být zároveň právě ta vteřina poslední. Jelikož nemáme nikdy jistotu, že to, co neuděláme hned, budeme mít příležitost udělat později, byť jenom o pár minut, je nejlepší udělat to okamžitě. A to právě nemluvím o domácím úklidu nebo nákupech, ale mám na mysli především věci pro náš život nadmíru důležité a zásadní. Tedy na prvním místě záležitosti, které se týkají vztahů s druhými lidmi, blízkými i vzdálenými, přáteli i nepřáteli, v případě věřících lidí pak na prvním místě vztahu s Bohem.
Jde o to, že není rozumné ani prozíravé ponechat na příště nebo na jindy něco hezkého, dobrého, příjemného či pozitivního, co chceme udělat vůči někomu, koho máme rádi, na koho myslíme nebo s kým jsme se třeba nepohodli. Nikdy není lepší chvíle, než právě ten okamžik, kdy nás to napadne. Jakékoliv odložení tohoto skutku může mít fatální následek – už to totiž možná nikdy neuděláme. Takže bychom měli bez meškání říkat hezké věci, děkovat, žádat o odpuštění, odpouštět, dávat najevo svoji náklonnost a účast. Totéž platí také pro neverbální komunikaci v podobě pohlazení, úsměvu či mrknutí okem. Všechno konejme pod heslem „Teď a nebo nikdy!“
Právě teď je ta nejlepší chvíle říct přítelkyni, že jí to sluší a máme ji moc rádi, pošeptat své malé dceři, jaká je úžasně šikovná a k tomu ještě také nádherná princezna, říci svému synovi, že je to moc milý kluk, zavolat kamarádovi, se kterým jsme se minule pohádali a pozvat ho na panáka, ozvat se rodičům, které jsme dlouho neslyšeli. Nenechávejte nic dobrého na příště a udělejte to hned. Pak se vám nemůže stát, že budete někdy litovat toho, že jste to neudělali právě v tu chvíli, když vás to napadlo. Každá vteřina života je jako zlatá mince – záleží jenom na nás, do čeho ji investujeme!
Motto autora: „Smrti se není třeba bát, jenom je nutné ji přijmout jako nedílnou součást našeho života. A pravdou je, že smrt si nevybírá.“
