Řekni to dřív, než umřeš…

Možná trochu drsný titulek, nicméně napadlo mě už mnohokrát, že by člověk měl žít každou vteřinu svého života tak, jako by byla na tomto světě tou poslední. Jsem o tom hluboce přesvědčený, ačkoliv a nebo právě proto, že se mi to ani zdaleka ne vždy daří…

Odpověď na otázku „proč by člověk měl žít každou vteřinu života jako tu poslední“ je vcelku prostá a je obsažena už v této otázce. Jednoduše proto, že to může být zároveň právě ta vteřina poslední. Jelikož nemáme nikdy jistotu, že to, co neuděláme hned, budeme mít příležitost udělat později, byť jenom o pár minut, je nejlepší udělat to okamžitě. A to právě nemluvím o domácím úklidu nebo nákupech, ale mám na mysli především věci pro náš život nadmíru důležité a zásadní. Tedy na prvním místě záležitosti, které se týkají vztahů s druhými lidmi, blízkými i vzdálenými, přáteli i nepřáteli, v případě věřících lidí pak na prvním místě vztahu s Bohem.

Jde o to, že není rozumné ani prozíravé ponechat na příště nebo na jindy něco hezkého, dobrého, příjemného či pozitivního, co chceme udělat vůči někomu, koho máme rádi, na koho myslíme nebo s kým jsme se třeba nepohodli. Nikdy není lepší chvíle, než právě ten okamžik, kdy nás to napadne. Jakékoliv odložení tohoto skutku může mít fatální následek – už to totiž možná nikdy neuděláme. Takže bychom měli bez meškání říkat hezké věci, děkovat, žádat o odpuštění, odpouštět, dávat najevo svoji náklonnost a účast. Totéž platí také pro neverbální komunikaci v podobě pohlazení, úsměvu či mrknutí okem. Všechno konejme pod heslem „Teď a nebo nikdy!“

Právě teď je ta nejlepší chvíle říct přítelkyni, že jí to sluší a máme ji moc rádi, pošeptat své malé dceři, jaká je úžasně šikovná a k tomu ještě také nádherná princezna, říci svému synovi, že je to moc milý kluk, zavolat kamarádovi, se kterým jsme se minule pohádali a pozvat ho na panáka, ozvat se rodičům, které jsme dlouho neslyšeli. Nenechávejte nic dobrého na příště a udělejte to hned. Pak se vám nemůže stát, že budete někdy litovat toho, že jste to neudělali právě v tu chvíli, když vás to napadlo. Každá vteřina života je jako zlatá mince – záleží jenom na nás, do čeho ji investujeme!

Motto autora: „Smrti se není třeba bát, jenom je nutné ji přijmout jako nedílnou součást našeho života. A pravdou je, že smrt si nevybírá.“