Zkuste pracovat na plno jenom dva dny v kalendářním měsíci a požádat vašeho zaměstnavatele, aby vám za vaši námahu platil celou smluvně dohodnutou měsíční mzdu. Že se vám to zdá podivné nebo nereálné? Velmi podobně to ovšem chodí v naší Poslanecké sněmovně, kde naši poslanci pracují tak, jak se každému z nich chce a kde se faktické znemožnění jakéhokoliv smysluplného projednávání státních záležitostí (neboli obstrukce) považuje za plnohodnotnou práci státního zaměstnance…
Buďme rádi, že se šéfové politických stran dohodli alespoň na tom, že by snad mohli bez obstrukcí jednat po celé dva dny v tomto měsíci, tedy konkrétně 10. a 17. března. Nikdo je totiž nenutí, kupodivu záleží pouze na jejich svobodné vůli. Náš stát je zjevně shovívavý zaměstnavatel, který si své poslance hýčká a hřeje na hrudi, své ovečky do práce nehoní a když už tam chudáci jdou, tak na ně nikdo netlačí, aby skutečně pracovali.
Avšak Fischerova vláda by přeci jenom ráda projednala některé zvláště důležité návrhy a tak se hodné politické strany dohodly, že by snad mohly být vstřícné a své poslance požádat o aktivní a státotvornou účast na dvou zmíněných zasedáních. Jednat by se tak mělo například o snížení cenového zvýhodnění elektřiny vyráběné ze slunečních zdrojů, návrhu zákona o životním minimu pro invalidy či zákonu o spotřebitelském úvěru umožňující lidem do 14 dnů odstoupit bez udání důvodu od úvěrové smlouvy.
To jsou však jenom kapky v moři nedodělané práce našich poslanců – různých zákonů, novel a poslaneckých návrhů, které zatím nebyly v Poslanecké sněmovně projednány. Někdo šikovný již spočítal, že by nyní museli poslanci až do voleb chodit do práce každý den, aby stihli projednat všech 264 návrhů, které jim leží takříkajíc na stole. Samozřejmě by to musely být normální pracovní dny včetně sobot a nedělí, bez obstrukcí a osobního exhibicionismu za řečnickým poslaneckým pultem.
Jsem hluboce přesvědčený o tom, že poslanci určitě svému národu a svým voličům dluží nejednu sobotu a neděli i nemálo pracovních dnů, kdy si na půdě parlamentu jen cpali břicha, navzájem si sprostě nadávali a v zákulisí domlouvali všelijaké nepravosti. Proto nevidím ani tu nejmenší překážku v tom, proč by nyní nemohli, alespoň v posledních dnech a týdnech svého funkčního období, za tu práci pořádně vzít a skutečně, intenzivně, zodpovědně a s plným zaujetím pracovat. Nebo je představa poslance pilně a svědomitě pracujícího pro svůj stát po celou pracovní dobu v naší zemi pouhou utopií?
