Kdo z nás by nestál o to být obklopený spoustou opravdových přátel? Asi málokdo. Ovšem zůstává zajímavou otázkou, co je vlastně tím skutečným, ryzím a opravdovým přátelstvím, jak se liší od všech ostatních vztahů, které sice jako přátelství na první pohled vypadají, ale ve skutečnosti takovými nejsou. A jak to poznáme, existuje nějaká jednoznačná rozlišovací schopnost? Pomůže nám srdce nebo spíš rozum?
Zdroj: http://katys.signaly.cz
Kolik máte opravdových přátel, těch, bez nichž si nedokážete představit svůj život, nebo těch, po nichž by se vám skutečně moc stýskalo, kdybyste byli nuceni žít bez pravidelného kontaktu s nimi? A kolika lidem jste vy takovým přítelem? Domnívám se, a vycházím přitom ze své vlastní zkušenosti, že přátel nemáme ve skutečnosti mnoho. A těch opravdových, těch máme ještě méně. Řekl bych, že se spíše počítají na jednotky, než na desítky či snad stovky. O to více zavádějící jsou různé komunitní servery, kde můžeme klidně v kolonce „přátelé“ mít stovky a tisíce známých, ale z nich skutečného přítele ani jednoho…
Přál bych si být dobrým přítelem. Tím, na kterého se mohou druzí obrátit, když jim teče do bot, když něco potřebují nebo tehdy, kdy si připadají opuštění. Nemyslím, že bych takovým byl, alespoň ne do té míry a tak moc, jak bych si to sám představoval. Na druhou stranu je hodně lidí, které nosím v srdci. Hodně lidí, kterým jsem ochoten pomoci v nouzi i naslouchat dlouho do noci, když je jim těžko. Ale vědí to také ti, kterých se to týká? V tom bude možná jeden z problémů…
Přátelství jako každý jiný vztah je založený na vzájemnosti, jisté vyváženosti a souladné přiměřenosti. Tedy rozhodně nemůže fungovat jednostranně, kdy jeden se cítí být toho druhého přítelem, ale toho druhého to nikdy nenapadlo, vidět přítele ve vás. Zároveň také není možné považovat za přátelství vztah, v němž jeden pouze či většinou dává, a druhý častěji bere, než vrací. I zde je nutná mezi lidmi jistá vyváženost. A nakonec nemůže podle mého přesvědčení fungovat přátelství mezi lidmi, kdy jeden očekává něco výrazně odlišného, než to, co chce ten druhý. Například vy chcete s dívkou chodit a spát, a ona s vámi se chce jenom a pouze, zato velmi intenzivně, kamarádit, avšak bez čehokoliv intimnějšího (tedy především bez dotyků, po nichž vy tolik toužíte). To nemůže moc dlouho fungovat. A to zcela pomíjím skutečnost, že mnoho lidí tvrdí a je o tom také napsáno mnoho knih, že přátelství mezi mužem a ženou prakticky není možné…
Z těchto pojmenovaných základních pravidel přátelství, pokud to tak nepěkně nazvu, vyplývá mnoho problémů s přátelstvím spojených. Mnoho nedorozumění, smutků, nenaplněných vztahů, zlomených srdcí, ztracených přátel i přeměn původního přátelství v nepřátelství. Pravdou také zůstává, že opravdové přátelství prověřuje čas nejen tím, jak samoplyne, ale také tím, že přináší mnoho zatěžkávacích zkoušek, která tu pevnost náležitě prověřují. Zkouškou může být, když se třeba dvěma velkým kamarádům začne líbit jedna dívka a žádný z nich se jí není ochotný vzdát, případně nedojde ke shodě v tom, že nejlepší bude dotyčnou slečnu zahnat společnými silami na ústup. Mohou přijít i mnohem těžší zkoušky, jako různé hádky, křivdy, pomluvy, nevrácené půjčky, nucená odloučení a ztráta kontaktu, ať už z jakéhokoliv důvodu.
V období zkoušek se ke slovu dostává vaše srdce, které působilo do této chvíle v přátelství jaksi nenápadně, skrytě, nicméně velmi pečlivě celý ten průběh vztahu zaznamenávalo. A nebylo by to ani pořádné srdce, kdyby tak nečinilo zcela nezávisle a originálně – srdce to ani jinak neumějí. Jakoby překvapivě a náhle, díky vašemu srdci, se za nějaký čas ukáže, jak na tom vaše přátelství ve skutečnosti bylo a je. Jestli bylo a je opravdové, ryzí a skutečné. Protože přátelé ve svých srdcích nikdy toho druhého neopouští, protože toho nejsou ani schopni, jelikož žádný člověk není schopný rozumem či jakkoliv jinak do svého srdce cokoliv přidat, uložit či smazat. Tedy buďto vám přítel schází a vy jej stále nosíte ve svém srdci, stýská se vám a chcete ho vidět, mluvit s ním, neboť jste mu již dávno ve svém srdci odpustili, bylo-li co, nebo si za čas uvědomíte, že se pořád zlobíte, co vám udělal odpustit nemůžete, a že vám vůbec nechybí. Váš život s ním či bez něj není o nic chudší ani bohatší. To samé se může stát také na druhé straně – on vám sice chybí, odpustili jste a chcete ho vidět, ale přesto zjistíte, že svému příteli vy nikterak nescházíte. Tehdy možná pocítíte smutek, zklamání, nebo se budete cítit zraněni, když si uvědomíte tu nevyváženost vašeho vztahu. Ale nezoufejte, stejně riskujte dál.
Přestože se jedná o věci, které můžeme ovlivnit jenom částečně, neboť k tomu, aby vztah fungoval, je vždy zapotřebí dvou srdcí, nám nic nebrání se k lidem, které na svých cestách potkáváme a k nimž chováme hluboký cit jménem přátelství, chovat pořád co nejlépe. To stejné platí i o těch, kteří k nám přátelství nechovají a rádi nás nemají - i přesto se k nim můžeme chovat po svém - dobře, příjemně, s láskou. Není mnoho důležitějších věcí na tomto světě, než být dobrým přítelem a mít přátele. Ty skutečné a opravdové. Nikdy nebudeme mít jistotu, že vztah, který právě začínáme, bude tím pravým přátelstvím na život a na smrt, které všechno vydrží a bude nás provázet po celou dobu našeho žití. Vždy to bude jistým způsobem risk a krok do neznáma, s nejistým výsledkem. I cesta však, jak známo, může být cíl...
Pamatujte si, že nejsme stvořeni k samotě a prožití času bez osobních a blízkých vztahů s ostatními. Naopak. Ačkoliv se to zdá nerozumné a neopatrné, vždy je důležitější dávat než brát, a pokud možno za to dávání nic neočekávat, neboť nikdy není jisté, jestli něco dostaneme zpět. Ochráníme se tím před zklamáním, které by mohlo přijít, kdybychom třeba vážně nic nedostali. Přes všechna fakta o přátelství je to stejně ten nejlepší přístup k lidem kolem nás – mít rád, pomáhat, podporovat, podržet… I když stále platí, co jsem napsal o něco výše. Opravdový vztah, jeho kvalita a síla, tkví ve vzájemnosti, propojenosti a vyváženosti.
Snažme se tedy především být sami dobrými přáteli druhých – jsem přesvědčený o tom, že pak takovými opravdu budeme a takových skutečných přátel, kteří „když ostatní sotva k nalezení jsou, jako most přes rozbouřené řeky se nad námi rozklenou“, také pár napočítáme. Když všichni budou především dávat to dobré, nezištně a z čisté lásky, bude toho pěkného mezi lidmi více než dostatek…
----------------------------------------
Jiné moje články si můžete přečíst na http://www.shekel.cz/
