- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
a ještě chci reagovat na Mašíny. Byli to i moji sousedé a někteří pamětníci odsud si na ně vzpomínají. Byli to hezcí kluci, ale dali se na zločinnou cestu, na kterou by se dali za každého režimu, protože zbraně a válka, to byl jejich sen. Až úsměvný, když chtěli sem do Československa dotáhnout US armádu. Svoje záškodnictví a svoje vraždy skryly za nějaký boj proti komunistům, což se jim vyplatilo, protože USA je nevydaly a dnes jsou prohlášeni za hrdiny i u nás. V padesátých letech tady byla fůra práce, proč nešli pracovat jako ostatní? Kradli, ničili, zabíjeli, a zatímco se usídlili v USA jako spravedliví, nechali tady trápit svoji maminku, babičku i strýce.
Paní jarinko, nemohu ověřit Vaše tvrzení o sousedství s Mašíny. Pakliže je pamatujete tak, jak popisujete, muselo Vám být v roce 1950 nejméně 10, ale spíše více, let. Pak jste v tuto chvíli dáma více než 70-letá a můj obdiv, že se dokážete účastnit diskusí s takovou vehemencí. Jestliže jste mladší (a můj osobní odhad je, že jste mladší než 70 let a více), pak si bratry Mašíny můžete pamatovat maximálně z vyprávění Vašich blízkých. Neumím posoudit relevantnost jejich vyprávění a to, jak moc bylo toto vyprávění prodchnuto osobními sympatiemi či antipatiemi s Mašíny a s tehdejším režimem. Máte však na svůj názor nárok - konečně ani historici se neumí shodnout na jasné formulaci činnosti bratrů Mašínů.
Ale s jedním musím hrubě nesouhlasit - NEMÁTE PRÁVO podsouvat komukoliv vnitřní motivaci. Tu znají jen oni sami, VY V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ (a to ani v tom, že by Vaše tvrzení bylo pravdivé) - tyto soudy o vnitřní motivaci jsou jen spekulacemi lidí, kteří hledají všude jen zlo. Asi jsou sami zlí...
že bych dokázala odpustit, když by dotyčný cítil lítost, měl nějaké svědomí. Jako v příběhu, který popisujete. Ale co si mám myslet o Josefovi Mašínovi, který prohlásil, že toho ještě udělal málo?
Nehodlám polemizovat o hrdinskosti, či naopak zločinnosti bratrů Mašínů. Jen si zkuste popřemýšlet, zda by k těmto tragickým událostem došlo, kdyby zde nebyla krvavá hrůzovláda komunistů po roce 1948 založená na vytváření třídní a já nevím jaké ještě jiné nenávisti mezi lidmi, na atmosféře strachu a teroru. Nejvíce těch, které oslavujeme jako hrdiny, vytvářejí právě ta údobí lidských dějin, kdy jsou lidé vystavováni krajní nesvobodě a krajnímu útisku. Mám pocit, že autor článku se spíše zamýšlel nad fenoménem odpouštění obecně i konkrétně. Odpuštění uvnitř mého srdce je možné, o zbytek se postará světská spravedlnost.
Vám, jarinko, leží v žaludku bratři Mašínové, jiným pak leží v žaludku Gottwald, Slánský, nebo z těch méně exponovaných osob Urválek či Grebeníček starší. Potáhneme-li si toto neblahé dědictví s sebou dál jako železnou kouli na noze, nikdy se tento národ nikam nepohne.
Odpouštět ano, ale nesmíme zapomínat, abychom chyby, které ke zlu vedly, již neopakovali.
ale to jen za neúmyslnou škodu na životě a majetku,ale zapomenout nelze.
Když už - tak to požaduje absolutní spolupráci druhé strany, tedy pachatele-a to skutečně účinnou lítost a nápravu.
Lze snad odpustit když potom pachatel pochopí co udělal, sám projevuje hlubokou lítost nad svým činem a žádá a to skutečně z hlubokého srdce aby mu bylo odpuštěno - tedy skutečně když žádá aby mu postižený (či pozůstalý) odpustil- nikoliv proto aby se tím třeba vyhnul trestu...
Pokud k takové lítosti a vlastní žádosti o odpuštění nedochází-protože pachatel ani není schopen té účinné lítosti, pak odpuštění nemá vlastně smysl, a ani pachateli moci nepomůže, ani tady na zemi ani na nebi..
Tehdá akorát hořel v Třeboni pivovár, od pivováru chytla sákristie, od
sákristie sáložna a pak to skočilo na hotel "U bílýho koníčka" a
hoteliér Havlíček vyběhl ven a hořely mu kšandy a nádlesní myslel, že je
to kometa a zastřelil ho a Havlíčková pak nádlesnímu strašně děkovala.
k milování svých nepřátel není výzva k tomuto světu.
Myslim,ze odpustit se da neco,co mi jiny provede z nedbalosti,nechtene, bez zjevne snahy mi ublizit,byt je to dosti diskutabilni. Odpustit vrazdu blizniho,znasilneni ci dokonce vyvrazdeni cele rodiny mi neprijde normalni. Domnivam se,ze to je vysledek tezkeho soku a ze je takovemu cloveku,ktery druhemu odpusti umyslne ublizeni,zapotrebi odborne pomoci.
Svet bez nasili, plny lasky a porozumeni by byl bajecny a snazim se chovat tak, abych nikomu vedome ani nevedome neublizoval a podporil tim dobro. Vyhrazuji si nicmene pravo branit se proti jakemukoliv nasili, ktere by kdokoliv proti me, moji rodine a mym nejblizsim, stejne jako proti komukoliv jinemu chtel spachat. A rozhodne nejsem pripraven, pokud by k takovemu nasili "nedej boze" doslo, utocnikovi odpustit, nebo jej dokonce omlouvat a kamaradit se s nim.
Toto povazuji dokonce za velmi nebezpecne chovani a obavam se,ze bude-li pribyvat lidi, kteri po prvni rane nastavi druhou tvar, bude na svete pribyvat spise zlo, nez cokoliv jineho.
Tady bohužel (ale někdy bohudík) nejde o obranu či potrestání (i institut přípustné obrany je u nás zákonem dosti omezen). Neboli, Vy i třeba potrestání pachatele musíte ponechat na státu a nesmíte ho provést sám.
Čili, akt osobního odpuštění jde mimo proces soudu a trestu. Neboli - Vy odpustit můžete, ale stát by měl pachatele potrestat..
jestli žena s holčičkou neodpustila proto, že buď měla ona milence, nebo že měl milenku její manžel
To je tedy kvalitní názor, to Vám povím, pane (paní) oldiess. Takováto odpověď je v podstatě Vaší vnitřní negací toho, že lidé jsou schopni odpouštět jen proto, že prostě jsou lidmi.
Posílám hodnocení
Počítejte s tím, že tedy ani Vám nikdo neodpustí. (tím nechci tvrdit, že někoho někdy zavraždíte, či jinak zprovodíte ze světa, ale každý, slovy KAŽDÝ z nás ve svém životě udělá nějakou chybu, která jinému ublíží. Někdy ta chyba je i úmyslná. Až se Vám to jednou poštěstí a budete o odpuštění žadonit a prosit, vzpomeňte si na Vaší dnešní jednoznačnou odpověď NE)