Mnoho lidí na konci každého roku bilancuje, hodnotí a poměřuje, jak se jim v uplynulém roce dařilo, co se povedlo, co pokazilo. Následně pak někteří vstupují do roku nového s různými představami, očekáváními, sliby a předsevzetími, a to v nejrůznějších oblastech svého života. Jsem přesvědčený o tom, že jednou z nejdůležitějších věcí je nechat minulý rok být a hledět pozitivně do budoucnosti, která v podobě nadcházejícího roku přichází...
V mnohém je možné nový rok považovat za obnovený začátek, za novou šanci a příležitost. Rozhodně je velkým darem, že ještě pořád máme čas na spoustu věcí v našem životě. Žádný člověk by se tedy neměl příliš trápit tím, co je již minulostí a co není možné změnit. Nemá žádný smysl přemýšlet o tom, jestli ta či ona rozhodnutí byla správná, neboť jsou to záležitosti neměnné a není v naší moci je již jakkoliv ovlivnit či poopravit. Samozřejmě je velmi žádoucí se z případných chyb, omylů a přehmatů poučit, ale je to nutné vnímat předně jako příležitost k osobnímu růstu, poznání nových věcí a souvislostí, nikoliv jako osobní prohry a vlastní nedostatečnost. Vždyť to vše je nedílná součást naší cesty.
Jednou z nejkrásnějších a také nejtěžších možností, které směrem k některým minulým událostem můžeme udělat, je vypořádat se s nimi skrze odpuštění. Můžeme o odpuštění požádat, nebo je darovat, záleží na okolnostech. Vycházím však z přesvědčení, že každý člověk má co komu odpouštět a stejně tak má proč koho o odpuštění žádat.
V rámci bilancování na konci roku si často vzpomeneme na věci špatné, které se nám staly, na věci zlé, které nám učinili jiní lidé. Ať už se nám stalo cokoliv, faktem zůstává, že nám v žádném případě nikterak neprospívá, když se na někoho zlobíme, cosi třeba i oprávněně někomu zazlíváme a zatěžujeme svoji mysl, své srdce a celé svoje tělo tím, že někomu nemůžeme nebo nechceme něco špatného odpustit. Na tom, co se stalo, již nemůžeme nic změnit ani tehdy, pokud se budeme zlobit sebevíc. Vím, že to bývají často opravdu vážné věci, kterých se lidé navzájem na sobě dopouštějí, a v žádném případě tedy není možné lidskému srdci poručit ve smyslu okamžitého a samozřejmého odpuštění vážných ublížení a závažných zločinů.
Odpuštění bývá ještě mnohem těžší v případech, kdy viníci svých špatných činů nelitují a o odpuštění ani nežádají. Nicméně i tak je odpuštění jako princip v přístupu k tomu zlému, co nám druzí způsobili, velmi, opravdu velmi dobré a doslova osvobozující. I přesto, že nejsme o odpuštění žádáni, můžeme je ve svém srdci darovat, především proto, že bychom neměli dobrovolně v našem duchovním životě nést následky špatných činů spáchaných vůči nám. Způsobené rány, nezhojené jizvy a vzpomínkami neustále živené bolesti jsou totiž často důvodem k přetrvávající zlosti v našem srdci. Tato zloba a z ní pramenící hluboký smutek bývají závažími, která nám brání kráčet po naší cestě dál. Často těžšími, než dokážeme sami nést...
Když přemýšlíme o tom, proč vůbec lidem odpouštět, je dobré si uvědomit, že také my jsme se ne vždy k druhým chovali dobře, rovněž my jsme tu a tam někomu ublížili, ukřivdili nebo něco ošklivého udělali nebo v afektu řekli. Pokud o tom víme, jsme na dobré cestě s tím něco udělat a napříště se takového jednání či chování vyvarovat. Pokud se však dokážeme dotyčným lidem omluvit, projevit lítost, požádat o odpuštění, nejen že se nám také v tomto případě uleví, ale dáme tím i najevo svůj postoj k druhým lidem, naši lásku k nim, nebo jen respekt k druhému člověku, který plně postačuje k tomu, aby se lidé k sobě chovali hezky a slušně.
Odpuštění někdy potřebuje více času. Občas je těžké darovat je právě ve chvíli, kdy je o ně, třeba i upřímně, žádáno. V případech, kdy o odpuštění nikdo nežádá, to bývá ještě složitější. Často je potřeba více času k tomu, aby si lidé uvědomili svoje špatné činy a dokázali o odpuštění vůbec požádat. Nicméně pevně věřím tomu, že odpuštění je pro každého člověka naprosto nezbytnou součástí jeho životní cesty.
Marek 11:25 „A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení."
Lukáš 6:37 „Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno."
Efezským 4:32 „...buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám."
Koloským 3:13 „Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy."
