Již tisíckrát opakované a popsané praktiky některých podvodných firem, které nabízejí starým lidem zájezdy s údajně nezávaznou prezentací nějakého zboží, mají nyní posvěcení přímo od soudu ve svém podvodném a nekalém obchodování vesele pokračovat. Soud rozhodl o tom, že důchodce musí firmě zaplatit namísto původních 20.000 Kč spolu se smluvní pokutou a soudními výlohami dohromady téměř 45.000 Kč. A tak si říkám „je tohle vůbec možné“?
Odpověď je pochopitelně jednoduchá „ano, je to možné“. Mnozí lidé argumentují hloupostí starých lidí a tím, že si za to vlastně mohou sami, když neustále jezdí na zájezdy s prezentací a prodejem nějakého zboží, ale já s tím nesouhlasím. Z mého pohledu je záměrné uvádění důchodců v omyl a obchodování takovým způsobem, který cíleně spoléhá na vytvořený psychický nátlak společně s nedostatečně či lživě vysvětlenými podmínkami v kontextu se zakoupeným či objednaným zbožím stejné, jako když někdo ukradne slepému člověku peněženku, protože dotyčný má smůlu a zloděje při krádeži pochopitelně nemůže vidět. Odmítám se na to koukat tak, že si za to slepec může sám...
O firmách, které takto podnikají, a o způsobech a principech tohoto obchodování, již bylo mnoho napsáno, ale nic naplat. Lidé dál na podobné akce jezdí, v jejich vesnici a městečku to bývá často jedna z mála možností, jak se někam podívat nebo jak strávit domněle příjemný den.
Zástupci takto podnikajících společností se před zahájením svojí činnosti určitě dobře poradili s právníky a nechali si od nich sepsat v souladu s platnými zákony neprůstřelné smlouvy. I to je podle mého názoru pro právníka zakázka při nejmenším na hraně etiky. Pokud takovou smlouvu starý člověk podepíše, je chycen do pasti našeho děravého právního systému, který nahrává těmto podvodníkům. Když později důchodce zjistí, že se mu zboží nelíbí, nepotřebuje jej nebo je příliš drahé, není mu nic platné, že byl prodejcem ujištěn o nezávaznosti podpisu smlouvy a možnosti odstoupení. Na rozmyšlení v klidu už je nyní pozdě. Odstoupit je možné do 14 dnů a než se důchodce rozkouká, je nucen zaplatit. V tom lepším případě tak příběh končí – starý člověk naletěl, což mu došlo nejspíš až nyní, zaplatil nehoráznou sumu ze svých úspor (nezřídka i 20.000 Kč, ale též mnohem více) a má doma nějaké zboží, co mu přiměřeně dobře nebo špatně slouží.
Drzost těchto firem však nezná mezí. Pokud se starý člověk rozhodne bránit u soudu, má rovněž smůlu, jak o tom vypovídá příběh pána z Karlových Varů. S prodejcem se ústně na místě dohodl, že zboží může zaplatit do třech měsíců, což také udělal. Stálo ho to 19.999 korun, jenomže firma přišla s inovací. Nově vymyšleným podvodným jednáním a zákeřným způsobem, jak dostat z lidí více peněz. Prodejce totiž ústní dohodu o platbě do 3 měsíců s kupujícím následně popřel a zaplacení do třech měsíců je firmou považováno za pronájem zboží nikoliv za jeho koupi. A pronájem je pochopitelně dražší než cena zboží při jeho zakoupení.
Myslím, že by se hluboce mýlil ten, kdo by opět argumentoval tím, že je starý pán hlupák, když věřil v ústní domluvu a nenechal si možnost zaplacení do 3 měsíců potvrdit písemně. V obchodních kruzích, mezi slušnými a charakterními obchodníky, kterým záleží na jejich obchodních partnerech, platí ústní dohoda naprosto stejně, jako písemná dohoda. Stačí, když si po jednání lidé podají ruku. Tento druh dohody je dokonce právně vymahatelný a veškeré dohodnuté podmínky obchodu jsou platné stejně, jakoby byly sepsané na papíru a stvrzené podpisy všech zúčastněných stran.
Firma, která se výše popsaným způsobem chová ke svým zákazníkům, pochopitelně slušná není a její zaměstnanci jsou bezcharakterní zlodějové. Princip jejich vydělávání je totiž nekalý, neetický a sprostý. Slušnost jde stranou, tady jde pouze o to co nejlépe, nejsnáze a nejlevněji vydělat na neznalosti druhých. Ovšem nejen na neznalosti, ale rovněž na jisté slabosti a neschopnosti odolat psychickému nátlaku. V neposlední řadě takoví obchodníci zneužívají důvěřivosti obyčejného starého člověka, který nečeká od mladých a hezky oblečených lidí nic špatného. Nenapadne je, že by je pěkná slečna nebo příjemný mladý muž mohl chtít okrást. A to je nehorázné, neomluvitelné, otřesné a především trestuhodné.
Nemohu uvěřit tomu, že soudce s dobrým pocitem odsoudí podvedeného starého člověka, který byl cíleně uvedený v omyl, a řekne si „Chytrý obchodník, hloupý zákazník. Měl si nejprve řádně přečíst podmínky obchodu a teprve pak podepsat smlouvu.“ Nechápu, že soud nezajímají okolnosti takového obchodování, že policie nechává podobné firmy bez povšimnutí dál podvádět, že jsou lidé, kteří chtějí takovým způsobem vydělávat peníze. Vždyť je to přeci nad slunce jasné, že je celý tento byznys postavený na podvodném a nekalém jednání. Nese známky zneužívání právního systému a rovněž naprosté neúcty k člověku. Osobně považuji lidi, kteří se živí podváděním druhých, a obzvláště těch, kteří mají zmenšenou schopnost se bránit (staří lidé, děti, fyzicky a mentálně postižení lidé), za skutečné parazity naší společnosti. Stát by měl proti takovým lidem a firmám bojovat, co mu síly stačí. Pokud možno v neposlední řadě také platnými zákony a důsledným potíráním podobných zločinů...
PS: Firma, která v článku popsaným způsobem podvádí staré lidi, se jmenuje Beck International. Pokud máte s touto firmou nějaké osobní zkušenosti, budu rád, pokud se o ně podělíte v diskuzi!
http://ekonomika.idnes.cz/duchodce-u-soudu-neuspel-za-nadobi-zaplati-vic-nez-dvojnasobek-pbv-/ekonomika.aspx?c=A120316_112548_vary-zpravy_sou
