- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Zdroj: iDNES.cz
Jak to asi vypadalo v bance těsně před přepadením? Za přepážkami seděli obyčejní zaměstnanci banky, ve frontě stáli normální lidé, kteří si dnes chtěli nejspíš vybrat peníze na vánoční dárky. Každý z nich měl nějaké plány, chystali se do práce, do obchodů, pro děti hned po obědě do školky. O všech přítomných se dá říct jediné jisté pro všechny společné - dnes byli prostě ve špatnou chvíli na špatném místě. Reálně jim hrozí, že nervózní lupič použije zbraň nebo že při zásahu policistů budou zasaženi zbloudilou střelou. Nepřijde jako ve filmu akční hrdina, který zneškodní útočníka, aniž by bylo jisté, že nikdo nebude zraněn. Tohle není film - tohle je skutečný život.
Všem zúčastněným se jednou provždy změní pohled na svět - právě v těchto chvílích probíhá v jejich hlavách ta změna - přemýšlejí, co měli udělat, co nestihli, uvažují, jestli ještě uvidí své děti, své rodiče, své známé, svoje lásky... Nyní možná leží na zemi, s rukama za hlavou. Odevzdali své peněženky a cennosti a čekají. Čekají, co bude s jejich životem dál...
Někdo jiný, na druhém konci města, sedíce u počítače, v teple bytu nebo kanceláře, si z nich dělá vlastně legraci. Jakoby si ani neuměl představit, že by se také mohl jednou ocitnout v podobné situaci, kdy by nevěděl, kolik času mu ještě zbývá, jestli neudeřila poslední hodina. Jakoby neměl v sobě ani trochu soucitu. Jak může být někdo tak cynický a povznesený nad neštěstí jiných, nad skutečně nebezpečnou situaci jenom proto, že se ho netýká?
Já to nechápu. A držím palce těm, kteří jsou nyní reálně ohroženi na životech. A modlím se, aby nikdo nebyl zraněn a všechno dobře dopadlo.
Další články autora |