Krokodýla, klokana, zebru ani koně nežeru!

Ačkoliv jsem masožravec, jsou zvířata, která se podle mého názoru nemají chovat v našich oblastech jako jateční, tedy na porážku. Chápu, že je to často otázka vkusu, názoru, geografie, náboženství, chutě a poptávky, ale i tak si myslím, že například chov krokodýlů kvůli masu je v České republice naprosto nesmyslný...

Zdroj fotografií: iDNES.cz

Připadá mi, že lidé v ekonomicky vyspělých zemích už nevědí, co by jedli, a tak si svůj jídelníček zpestřují neobvyklými druhy mas. Jak jinak, než vzrůstající poptávkou, si vysvětlit fakt, že se Česká republika stane od 1. března letošního roku první zemí Evropské unie, která umožní jateční porážku krokodýlů?

Byznys je byznys a pokud z toho koukají peníze, lidé se už nezastaví téměř před ničím. Podívejte se ale například na toho krokodýla – je to zvíře krásné, divoké, silné, kvůli člověku a jeho způsobu života ohrožené vyhynutím, v přírodě byste si na něj určitě netroufli, možná leda tak s puškou v ruce a ta by patrně nezkušenému lovci stejně nebyla nic platná – ale přesto nebo možná právě proto si člověk, jeden z českých miliardářů, klidně založí farmu, kde chová téměř 200 krokodýlů a trpělivě čeká, až mu bude legislativou umožněno dospělé kusy pozabíjet a draze prodat do hvězdičkových restaurací. A to si ještě stěžuje, že zatím nesehnal nikoho, kdo by odkoupil i kůži ze zabitých krokodýlů, aby byl výtěžek z každého usmrceného krokodýla ještě vyšší. Kdo má silný žaludek, může si přečíst, jak se takový „jateční krokodýl“ na farmě zabíjí. Tomu se u nás říká podnikání!

Aktuálně se řeší v EU také záměna hovězího masa za levnější koňské. Když pominu fakt, že prý je koňské maso chuťově i složením podobné masu hovězímu, jsme znovu před otázkou, zdali je kůň typické jateční zvíře, nebo nikoliv. Podle mého názoru a při pohledu na koně opět nemám ten pocit, že bychom měli koně chovat kvůli masu. Chuť na koňské maso opravdu nemám a nepřeji si, aby mi někdo někdy prodal kus koňského místo jakéhokoliv jiného masa. Ať si poradce končícího prezidenta žere, co chce. Já koně nejím, ani když mám hlad.

Samozřejmě něco zcela jiného je divoká příroda. Jsem přesvědčený o tom, že pokud se pohybujeme v přírodě a kolem nás jsou divoká zvířata jakéhokoliv druhu, je často otázkou života a smrti či holého přežití, kdo koho zabije a sežere. V přirozeném řádu věcí a fungování přírody na zemi je podle mého názoru normální, pokud lidé zabíjejí zvířata kvůli hladu ve volné přírodě, maso snědí a téměř beze zbytku využijí ke svému životu vše, co ze zvířete zbude. Nepřirozené je to z mého pohledu tehdy, pokud je zabité zvíře pro lidi trofejí na stěnu, podložkou ke krbu nebo jsou zvířata vybíjena po stovkách a tisících jenom kvůli tomu, aby byla prodána za slušný peníz někomu jinému. Chápu domorodce, pro které může být taková činnost jediným způsobem, jak uživit svoji rodinu. Ale nerozumím těm byznysmenům, kteří v klimatizované kanceláři podobné nelegální obchody řídí. Nerozumím a nesouhlasím!

Pokud se totiž jedná o pouhý byznys se zvířaty, jejich masem nebo čímkoliv, co z těl zvířat chtějí lidé získat, pokud jde jen o plná břicha a nadité peněženky bohatých, opěvovaných úspěšných podnikatelů, nemám žádné pochopení pro zabíjení zvířat, z nichž se jateční udělají na papíře za tučné spropitné a předně za účelem zisku. Stejně tak záměrná záměna jakéhokoliv masa za jiné, aniž by o tom koncový zákazník a strávník byl předem informován, není byznysem podle mého gusta. Takové jednání a chování považuji za pouhý projev maximální lidské tuposti, zhýralosti, nenasytnosti a nekonečné pýchy.