Každý člověk má právo na svůj názor!

Každý člověk má právo na svůj názor, ať už jej má argumenty podložený téměř „neprůstřelně“ nebo je o tom svém postoji jenom skálopevně přesvědčený. Občas to vypadá, že s odlišnými názory je problém. Nejen zde na blogu, ale i v běžné lidské komunikaci to často vypadá, že rozdílnost názorů vyvolává značné potíže a jsou důvodem k aroganci či verbální (a mnohdy i fyzické) agresivitě. Jsou totiž lidé, kteří se domnívají, že ti druzí na svůj vlastní osobitý názor právo nemají, a to zvláště tehdy, kdy se tento názor odlišuje od jejich vlastního...

Je to dost zvláštní, když člověk pozoruje mnohé diskuze, v nichž se lidé namísto věcného rozhovoru věnují vzájemnému napadání a obviňování. Důvodem, proč si lidé nadávají, je často právě odlišnost jejich názorů. Je mnoho takových, kterým názory druhých připadají směšné, hloupé a malomyslné. Málokdo na rozdílnost postojů reaguje slovy: „Dobře, to je váš názor a máte na něj právo. Já si myslím něco jiného...“. Naopak velmi často dochází k ostrým rozepřím a přesvědčování z jedné, druhé nebo obou stran o domnělé nesmyslnosti druhého názoru ruku v ruce s prosazováním toho svého jako jediného možného.

Rovněž neplatí tvrzení, které je nezřídka předmětem vášnivých hádek, že jeden názor je lepší, rozumnější a přijatelnější než druhý, odlišný názor. Každý jedinec se dívá svým nezaměnitelným pohledem na svět, každý má různé zkušenosti a pohybuje se v rozdílném prostředí, proto také názory každého jsou originální reflexí skutečnosti. Realita je pro každého člověka jiná. Názor jako takový tedy nemůže být špatný, dobrý, horší, lepší, vhodnější či naprosto nepřijatelný. Názor je názor, neboli postoj člověka, způsob, jakým vidí svět kolem sebe a jakým vnímá souvislosti či zákonitosti života – můžeme s ním souhlasit nebo ne, můžeme mít názor podobný nebo v něčem či zcela odlišný, ale nemůžeme být nikdy nositeli názoru kvalitativně lepšího.

Přesvědčení o tom, že náš názor je lepší než názor druhých lidí, náš úsudek vždy přesnější a naše dojmy většinou odpovídající realitě všeobecně uznávané, je odrazem naší vlastní pýchy, zaslepenosti a cestou k naprosto zbytečným konfliktům. Není vhodné ani přijatelné předpokládat, že jsme chytřejší a zkušenější než ostatní, a proto musí být náš názor smysluplnější. Neschopnost naslouchat a respektovat názory druhých není důkazem vlastní dokonalosti, ale projevem naší zabedněnosti. Také proto má celý náš svět problémy, protože si lidé nenaslouchají, nerespektují své odlišnosti, které navzájem nejsou ochotni ani tolerovat, natož sdílet.

Mnohem přínosnější pro všechny lidi a celou naši společnost je vzájemný respekt založený na úctě k názorům druhých s uvědoměním si toho zásadního faktu, že každý člověk má nezpochybnitelné právo na svůj názor. A vždy je lepší vyslechnout argumenty druhých a zúčastnit se věcné diskuze nad tématem, než lidmi pro odlišné názory pohrdat. Pokud budeme lépe a pozorněji naslouchat, můžeme se od druhých lidí mnohé naučit, případně si můžeme pevněji zakotvit a ujasnit své vlastní postoje či pohledy na věc. Není naprosto nutné odmítat jiné lidi pro odlišné názory. Vždyť je to naopak příležitost naučit se něco nového, dozvědět se to, co jsme zatím sami nezjistili. Názory druhých tak mohou být ve své podstatě pro nás zprostředkováním naprosto jedinečného a originálního úhlu pohledu na věc, mohou být naší cestou k osobnímu růstu a mohou nám také odhalit doposud nepoznané obzory, které bychom sami nikdy nedohlédli...