Tak jsme opět v době předvolební a namísto otevřeného, korektního a argumenty podloženého boje jednotlivých stran o voliče se musíme brodit každodenní špínou a bahnem tryskajícím povětšinou z úst politiků, reklam na ulicích a podvržených letáků či tiskovin házených do schránek pod rouškou tmy. Namísto korektního boje opět jenom mocenský mariáš s jediným cílem – zachovat či urvat největší díl z nabízené porce tučného komunálního kance…
U nás na Praze 7 si například ODS sprostě zabrala mnohá veřejná prostranství vhodná k předvolebním akcím a byť je povětšinou nevyužívá, ostatní strany mají tak významně zkomplikovanou cestu k tomu, jak legálně nabízet své programy a diskutovat s občany. Místní plátek pro Prahu 7 Hobulet pak přináší za peníze daňových poplatníků reklamu na ODS jako jediné adekvátní řešení pro tuto městskou část – ostatním stranám tu alespoň nikdo nebrání zaplatit si inzerci, ovšem místa není z pochopitelných důvodů neomezeně mnoho a půl strany vyjde podle aktuálního ceníku na 27.600 Kč bez DPH. Doufám, že už ODS nebude vykládat svému velkému bratrovi z ČSSD, že by si hejtman David Rath neměl ve Středočeském kraji platit z veřejných peněz svoji osobní reklamu, tedy jinými slovy, aby nedělal to, co ODS jinde s klidem provozuje.
V našich schránkách se zase objevují tiskoviny od neznámého autora na levném papíře s černobílými amatérskými fotografiemi, ovšem s dobře čitelným textem. Cílem plátku je kydání hnoje na všechny, kteří jsou politickými protivníky. Jedná se o čirou destrukci, nic smysluplného. Někdo si dal opravdu hodně práce s přípravou článků, jejichž nadpisy a zpracování nápadně připomínají styl tuzemského tolik čteného bulvárního tisku. „Legální fet“, jak zpívá skupina Kryštof v jedné ze svých trefných písní o zneužívání, pronásledování a očerňování druhých lidí, jehož cílem je zisk. Také v případě politiky jde o zisk, i když na rozdíl od bulvárních novin zprostředkovaný. Lidé jsou médii pochopitelně snadno ovlivnitelní, vždyť ani často nemají jinou šanci, kde by mohli čerpat informace pro utváření vlastních názorů. Proto mnozí z nich dodnes věří, že co je psáno, to je dáno. A dobře to vědí také manipulátoři předvolebních strategií - kdo se vám zprotiví, tomu hlas nedáte – kdo kydá víc hnusu, může být paradoxně ve volbách v plusu. Zvláště, když k autorství výše zmíněného plátku se nikdo nemá – tomu říkám předvolební hrdinství. Účel světící prostředky.
Opět se tedy v rámci předvolebního boje většinou nedozvídáme nic konkrétního od dotyčných stran, které až na drobné výjimky nepilují svoje programy, ale všechna pozornost je znovu upřena na to osvědčené a za poslední roky vyzkoušené – v akci jsou znovu všechny ty podlé metody, jak zastavit, oslabit, zesměšnit, znemožnit a především zdiskreditovat konkurenci. Vytahují se proto 4 roky staré kauzy, které jsou náhle aktuální, jakoby se staly včera. Vypadá to, že má v naší zemi kdekdo svůj soukromý archiv přeplněný materiály na potenciální soupeře, bývalé kamarády, kolegy či spolupracovníky. Někdo zase neváhá v průběhu času investovat peníze do pronásledování a sbírání kompromitujících materiálů na boj, který by mohl případně někdy nastat. Patrně po vzoru pana Mrázka, o němž se to také píše, že věděl na každého něco. To je to zboží, které se u nás před volbami především cení a není jej možné vyvážit zlatem. Zboží, které je vstupenkou na výtah do vyšších pater naší politiky a státní správy, kde se pak rozhoduje prakticky o všem.
To jsou tedy metody, že by se jednomu žaludek třikrát otočil kolem vlastní osy. A to jsem si vzal za příklad jenom pár drobných příkladů z médií a mého bezprostředního okolí. Tak si říkám, už aby ten smradlavý předvolební kolotoč skončil. Naděje umírá poslední, ovšem v případě naší politické kultury už nejspíš skutečně zvoní umíráček.
