Moudrý člověk naslouchá, přemýšlí, diskutuje, neplýtvá slovy, nikoho neuráží, nikým nepohrdá. Moudrý člověk si nemyslí, že na všechno zná odpověď a pokud něco neví či případně něčemu vůbec nerozumí, upřímně to také vyznává. Moudrost se tedy naprosto nevyznačuje přesvědčením člověka, že všechno ví, na všechno může přijít sám a všechny závěry, které na základě svého učení a svých životních zkušeností udělá, jsou těmi nejpřesnějšími a nejlépe realitu reflektujícími...
Paradoxně si moudrý člověk sám o sobě vlastně nikdy nemyslí, že je moudrým. Moudrý člověk se ptá, zajímá se o dění kolem něj i o věci, které se odehrávají na docela neznámých místech. Informace z médií přijímá s jistou rezervou, neboť ví, že nic není tak skutečné, jako to, co může zažít sám osobně a na vlastní kůži. Vše ostatní jsou pro moudrého člověka pouze informace zprostředkované jinými lidmi, tedy do jisté míry již zabarvené a nepřesné. Moudrý člověk si velmi dobře uvědomuje své silné i slabé stránky, je pokorný, respektuje názor druhých a to i těch, s nimiž není schopen na základě svých zkušeností či vědomostí souhlasit...
Moudrý člověk je pak také schopný své závěry přehodnotit na základě nových skutečností nebo argumenty lépe podložených vyslechnutých či přečtených názorů jiných lidí. Moudrého člověka nikdy nezajímá jenom to, co si o čem myslí on sám, ale živě a intenzivně se zajímá o postoje a přesvědčení druhých. Moudrost se pak nevyznačuje tím, že by její nositel své názory, svůj život, své myšlenky a svoje postoje nadřazoval nad názory, život, myšlenky či postoje jiných, i třeba docela cizích lidí.
Řešení složitých věcí bývá povětšinou velice jednoduché, což moudrý člověk dobře ví. Proto hledá prostá vysvětlení tam, kde jiní složitě bádají a počítají. Moudrý člověk nepodceňuje, ovšem ani nepřeceňuje obsahy knih, které přečetl nebo o nichž ví, že byly člověkem sepsány. Moudrý člověk nemusí věřit Bibli ani nemusí věřit v Boha, ovšem v žádném případě nezavrhuje věřící lidi a se vší vlastní náruživostí se pokouší také tomuto tajemství přijít na kloub. Moudrost člověku nikdy nedovolí, aby lidi s jiným náboženským vyznáním nebo lidi jakkoliv jinak odlišné třeba v názoru, postoji či přesvědčení, natož pak z důvodu rozdílné etnické skupiny, rasy a národnosti označoval za hloupé, nevzdělané či nepraktické.
Moudrý člověk dobře ví, že lidé nemohou vládnout světu, i když o to od dávných časů usilují. Uvědomuje si, jak vypadají systémy, do nichž vládnoucí třída vtahuje po staletí své poddané. Moudrý člověk usiluje především o rozeznání dobrého od zlého, čistého od špinavého, existujícího ve světle a soužícího se ve tmě. Moudrý člověk miluje svého bližního a neptá se, jestli dostane stejný díl lásky. Moudrý člověk ví, že život je dar. Moudrý člověk si je vědom faktu, že sám v životě mnohokrát chyboval a hřešil a podle toho se dívá také na chyby a hříchy všech ostatních. Dobře ví, že není dokonalý, a proto neočekává dokonalost od druhých. Právě naopak – jejich slabosti dobře chápe. Moudrost člověka uchovává ve střehu, aby snad Ďábel nevyužil jeho nepozornosti a nesvedl jej ze správné cesty. Moudrý člověk ví, čeho je člověk schopný, a protože sám sebe nikterak nevyřazuje, nenadřazuje a nepreferuje, tuší, že toho všeho je schopný také on sám.
Moudrý člověk dobře chápe, že život přináší různá úskalí a nečekané změny a tyto mohou kdykoliv postihnout také jeho samotného. Proto nevynáší nikdy soudy, nekritizuje třísky ani trámy v očích druhých, aniž by se předně zajímal a systematicky odstraňoval třísky a trámy ze svého vlastního zraku. Moudrý člověk je rád za každý nový den, neboť je mu jasné, že žádný další už mu nemusí být dán. Moudrý člověk ví, že jeho život má naprosto stejnou hodnotu, jako život kohokoliv druhého. Moudrý člověk ví, že vlastně nic neví!
