Ženská idylka s 8 dětmi

Kdo chce kam, pomozme mu tam. Tak by se dal nazvat můj týdenní auto-relaxační  pobyt se 4 matkami a 8 dětmi (+ jedno ještě nenarozené) na chalupě u lesa kousek od Českého Krumlova. To, že nám čtyři dny propršelo téměř v kuse, není zase až tak překvapivé. To, že jsme nastartovaly týden někdy nepředvídaných – leč vždy řešitelných událostí může být zajímavější.

První večer proběhl v duchu plánování. Co, kdy, kdo, kam, s jasným jídelníčkem. Moje poznámka, že možná bude pršet a výlety se budou měnit, zapadla. No co, změna je život a tak jsme náš nadcházející týden lehce oslavily červeným.

Ráno jsme se probudily do zimy a černé oblohy s obrovskými kapkami. Holinky všech velikostí se tak staly nedílnou součástí našich dětí na dlouhou dobu. Což jsme si zatím nechtěly připustit. Původní výlet po Českém Krumlově, obědě v pizzerii s krásným velkým dětským hřištěm vzala voda. Náhradní plán byl na světě. Grafitový důl, voda sice pod nohama, ale hlava v suchu. Po pozdravu „Zdař bůh“ a krátké vstupní instruktáži jsme vyfasovaly onuce do holinek, holinky, kombinézy, přilby, na opasek baterii ve váze cca 3 kg se svítilnou na přilbu. Děti vyžadovaly také svítidlo, že je to vážně těžké nechtěly vůbec připustit. Co naděláte s nevěřícím Tomášem? Musí si to vyzkoušet na vlastní kůži. Tak se jim tato zkušenost trochu pronesla. Venku lije. Nasoukaly nás do vozíků s drezínou a hurá do podzemí. Připadáte si vážně jako horník. Všude tma, rachot, bouchání a narážení vozíků do sebe. Důl je zavřen, kvůli levnému grafitu z Číny. Ó globalizace, ó levné trhy. No co, zase na druhou stranu procházíte dolem, kde to vypadá, pominete-li rez na razících vrtácích, chlazení a mega větrácích, jako že skončila odpolední směna. Kdo má rád dobrodružství, vážně doporučuji.

Lije. Po krátké navnaďující procházce a pokoukání jak se projíždí na raftech jez, mimochodem to byl jednoznačný plán na čtvrtek, se vracíme na chalupu. Těšíme se na teplo z krbových kamen, dobrý oběd a odpočinek.

Kamna hoří o sto šest, v radiátorech to mlátí, no co…. Něco asi není v pořádku. Voláme majitele, ten posílá instalatéra. Něco opravuje. Miluška (je těhotná a trochu unavená) zůstává na chalupě a my vyrážíme na Lipno. Je tam bobová dráha, jezero, možná tam neprší.

Cestou projíždíme průtrží mračen. Už to nepočítám.  Děti se cestou prospaly a teď mají opět sílu uragánu. Na Lipně nás zachraňuje útulná, dobře zásobená cukrárna s dětským koutkem. Lije.

Večer už zase topení nefunguje. Stručně osvětlím proč.  V radiátorech nebyla voda, něco se spálilo, něco speklo, voda vytekla. Všude se povalují mokré věci.  Pane bože, jak tohle dopadne. Děti divočí. Najít zábavu pro děti v rozmezí: 1,5 – 2,5 – 3 - 3 – 4 – 5 – 6,5 – 7 v jedné místnosti je nad lidské síly. Revidujeme zásoby. Pár kelímků s plastelínou, sada pastelek, sada fixek, cca 35 kusů papírů, pár autíček, indiáni, vojáčci, koníčci. Venku slušný vozový park odstrkovadel – to se ale nepočítá. V hlavě mi hlodá permoníček – to nemůže stačit.  Třeba bude zítra sluníčko.

Nebylo a tím začal náš pozoruhodný a zcela nevinný kalamitní týden ….. (pokračování příště)