Hurá, chlapečka nám vzali do školky

Hurá, chlapečka nám vzali do školky. Teď jen první organizační schůzka, postupné zvyšování sebevědomí našemu chlapečkovi, krásné prázdniny a start…. Ideální posloupnost kroků. Ale už u toho druhého nastaly jisté rozpaky.

Den D nastal a já vyrazila na kýženou organizační schůzku. Mimochodem podotýkám, že se pohybuji v personálním poradenství - organizace, logistika, zařizování, vyřizování je kromě práce i téměř moje hobby.

Přišla jsem přesně. V místnostech jedné ze tříd již začala schůzka. Bylo tam bratru možná i víc jak osmdesát natěšených maminek a tatínků. To, že nebylo téměř nic slyšet by se dalo ještě obhájit počtem a místem. Ovšem to co se doneslo útržkovitě k mým uším, mě trochu zarazilo. „Nepije vaše dítě mléko? Přineste potvrzení od lékaře.“ Polkla jsem. Už jsem se viděla u pana primáře, jak ho žádám o potvrzení, že našemu chlapečkovi mléko nechutná. Kakao pije, sýr jí také, jogurt miluje, ale samotné mléko ne. Co jsem to zaslechla…? „Přineste si bačkory, takové ty nazouvací botičky, sandálky a další jsou složité na oblékání. Paní učitelka má pak moc práce.“ Opět jsem polkla. Viděla jsem jeho malou zcela zpocenou nožičku v uzavřené látkové bačkůrce. Zlaté větrací kožené sandálky na suchý zip. To už to šumělo v davu. I maminky, které už mají ve školce starší děti, si předávaly hlasitě zkušenosti a předháněly se v komentářích.  Ježkovi oči… To jsem netušila, že největší perla se teprve objeví.  „Předpokládám, že jste všichni bez plen, jinak to nejde (to jsem přikývla, to je snad jasné), co se týká kakání, paní učitelky zadečky neutírají, ani nepomáhají.“  Začalo mi bušit srdce. V duchu mi prolétl „záchodový“ rituál – mamíííí hotovo! No nic řekla jsem si. Čůrat se naučil obstojně už sám. Tatínek vysvětlil, že poslední kapička patří do kalhot, takže žádné stresy. A plna obav a odhodlání jsem se vrátila domů.

Začali jsme tedy trénovat. Mléko ještě neprorazilo, sandálky a boty na suchý zip zvládáme celkem dobře, takže zůstaneme u této varianty a koneckonců máme ještě celé léto na trénink. Kámen úrazu je s „mamííí hotovo“. Zjistila jsem totiž, že rulička papíru na jedno kakání sice stačí, ale pro zcela jiné účely. Ručičky jsou opravdu zatím ještě dost krátké, takže fyzicky to prostě nezvládne. Říkám si, máme na to ještě celé léto, prosím ručičky povyrosťte! Takže jaká je bilance? Sebevědomí postupně zvyšujeme, nicméně někdy to už psychicky nezvládnu a počastuji ho výrazy typu trdlo, jelito,… Doufám jen, že to na něm nezanechá následky.  Krásné prázdniny se trochu rozplývají před představou dokonalého chlapečka 1.9. No co, manažersky to beru jako výzvu. A paní učitelky snad budou milé dámy, co milují a starají se s radostí o malé chlapečky a holčičky. Takže mi držte palce.