Dbalý rady lékařů, abych se po kovidovém onemocnění pohyboval co nejvíce na čerstvém vzduchu, kazil pouze zákaz vlády pouštěti se za dobrodružstvím v jiný okres.
Naštěstí u nás v okrese českobudějovickém nachází se hory Novohradské. Je to sice název poněkud přehnaný, ale i horách Novohradských se nachází kopce, jejichž vrchol přesahuje výšky jednoho tisíce metrů nad mořem.
Bohužel takovým vrcholem není hora Kraví, ani hora Kuní na kterou jsem se v rámci rekonvalescence rozhodl vypravit.
Autem jsem dojel do obce Hojná voda automobil odstavil na parkovišti u lesa a vyrazil jsem. Chtěl bych předeslat, že jsem v tomto místě nikdy nebyl a trasu jsem nalezl na Mapy.cz Provázel mě jako vždy fotoaparát.
Cesta vedla zpočátku po rovině a tak jsem si říkal, kdeže je ta hora?
Kuní hora sice neměla být cílem, ale cítil jsem se jako "Jura" a tak jsem vyrazil. Kdybych byl býval tušil co se mě ještě potká, zřejmě b\ch si výlet odpustil. Cesta na Kraví horu byla v podstatě procházka růžovým sadem. První na co jsem narazil bylo kamenné moře.
Na snímku je vidět, že ani tak skvělý objektiv, jako je 12 mm od Olympusu Zuiko Mikro 4/3 není v protisvětle žádným obrazovým přeborníkem.
Potom jsem bohužel zjistil, že jsem se vydal poněkud opačným směrem. Na změnu trasy bylo již pozdě a mě nezbývalo, než se vydat po silnici 8 km ke svému vozidlu.
Bylo snad prozřetelností, že jsem si s sebou vzal nový respirátor.
Zkusil jsem stopovat, i když jsem si zrovna moc šancí nedával, že mě někdo sveze v době kovidové.
Avšak i přes to mi zastavil první automobil na který jsem mávnul. Uvědomil jsem si že naposledy jsem stopoval někdy před 45 lety a byl to tedy pro mě docela zážitek.
Postarší manželé ve zlaté Suzuce mě dovezli na nejbližší rozcestí. Chvíli jsem šlapal sám když tu náhle se zjevila modrá Škoda Roomster místního chasníka, který mě dovezl až k mému automobilu.
Oběma jsem byl velmi vděčný. Mé nožičky nezvyklé takového pohybu začínaly vypovídat službu a tak nevím nevím, jak bych těch 8 km překonal pěšky.
Ještě dnes, když píši tento článek, popravdě řečeno, sotva chodím.
