Stromy mám rád. Jsou takovou jistotou. Nikam nechodí. Dávají sílu a kyslík. Nejsou náročné. No prostě ideální partneři.
Jsou skvělými partnery na sídlištích, kde rozpálené panelové domy neposkytují, zejména v létě, příliš mnoho pohodlí. Tedy pokud se nevybavíte klimatizací za pár tisíc, abyste posléze zjistili, že pod stromy je to daleko lepší. Jistě chápu, že nelze na sídlišti spát venku pod stromy, ale přes den je to fajn. Zrovna koukám na párek bezdomovců, jak se tam usidlují.
Před 30 lety zde mnoho stromů nebylo, nebo byly čerstvě vysazené nebo poškozené stavbaři a zdaleka to nevypadalo, že by se dokázaly probrat k životu. Většině se to podařilo a dnes jsou z nich docela krasavci. Máme zde i stromy ovocné, které zde zbyly po bývalých majitelích pozemků. Rodí ještě dnes a opravdu kvalitně. Kdykoliv jdu okolo nezapomenu se stavit, ochutnat a poděkovat. Nevím sice zda nekonám polní či lesní pych, neboˇje to na území města, ale nikdo mě ještě neudal, tak v tom pokračuji každý rok.
Kdyby mě tenkrát, když jsem se přistěhoval napadlo to nafotit, měl bych dnes srovnání. Ale přes to mohu říci, že po 30 letech bych to těžko poznával.
Mám stromy rád. Někdy však architekti dokážou člověku pěkně pokazit, zejména výhledy z okna. Nasadí například tři metry před okno rychle rostoucí stromy a potom si chudák obyvatel připadá tak trochu jako v kobce. Myslet je někdy docela fajn.
