Prodavačka

Stojím v desetimetrové frontě na uzeniny v Globusu. Mám vyhlédnutou pečenou špičku a jenom doufám, že mi ji někdo přede mnou nevyfoukne.

Řada za mnou pomalu narůstá a já postupuji dopředu, hlídaje si vyhlédnutý kus pečeného masa.Nejsem častým návštěvníkem moje váha mi to prostě nedovoluje, ale občas popustím uzdu svému apetitu. Ještě jedna paní - ta si koukám můj vyhlédnutý kousek nekoupí a bude můj. 

Na jednou se cítím jako ve zlém snu. Prodavačka sdělí vedle stojící kolegyni: "Ančo já už nemůžu!" Otře ruce do zástěry a odkvačí neznámo kam. 

Chvíli strnule stojím a stále nevěřím tomu, že jsem tam pomalu deset minut stále zcela zbytečně nezbývá mi nic jiného, než abych se zařadil do druhé fronty a stejnou anabázi započal znovu.

Dlužno dodat, že o svůj vyhlédnutý kousek přišel. Vystál jsem tedy další frontu, abych ukojil svůj apetit.

Jistě chápu, že nikdo nemůže pracovat v kuse 8 hodin nebo možná déle. Stačilo by pouze včas přivolat kolegyni, která paní prodavačku zastoupí. 

Možná si mnozí řeknete, že je to pitomost - možná, ale člověka to docela dobře na nějaký čas, alespoň trochu, rozladí