Bejt tu Hermánek, tak by řekl, že šlo o prd

Ten má kasárníka, jak se zdá

já měla jet na tábor-třetí turnus to byl-takže tehdy mě štvalo jen to, že mi pokazili prázdniny-až později mi došlo, že to byla mnohem horší tragédie-vám karma a dík za sdílení vzpomínky

Tábor sice fuč, ale alespoň jste přišla o dost hnusný zážitek. Už bych něco podobného zažít nechtěl.

Přijely tanky a můj děda přestal mluvit.

V první světové musel do války, byl těžce zraněný a v zajetí přežíval jen silou vůle. Pak přišla druhá světová. No, přežil. Přežil i těžké poválečné zvraty. Když přijely tanky v roce 1968, na co asi myslel. Na jeden lidský život bylo toho zlého hodně.

Já jsem v roce 1968 měla malého chlapce a velký strach, co bude dál. Jsem vděčná, že žijeme v míru.

Pistole už ani na hraní.

No říkal jsem, že proti některým osudům je to banalita.

Vam ukradli detskou hracku, stribrny kolt. Nam nadeji na svobodnejsi a lepsi zivot na dalsich 20 let.

A moznili neschnym vladnout temer neomezenou moci nad schopnymi.

No máte pravdu.

Dík za vzpomínku. A sovětský důstojník si preventivně ponechal ten stříbrný koltík určitě pro svého synka

Stalo se prý v Maďarsku, když po válce v kině promítali dokumentární film o Jaltské konferenci a byla tam scéna jak Roosevelt podával Stalinovi ruku, někdo v publiku zvolal: "Dej si pozor na hodinky!"

Copak na hodinky.

Kdesi na melnicku zastavil gazik se sovetskymi vojaky u dedy hranbajiciho listi a ptali se kolik je hodin. Deda zapich hrabe do hliny, podival se na stin a povida, asi pul ctvrte. A poskytovatel bratrske pomoci mu se slovy davaj casy ty hrabe sebral.

Pavle, zažil jsem to v šesti a do čtrnácti jsem měl z toho hlavu zamotanou. Nikdo mi to nechtěl vysvětlit. A to ve mě leží dodnes.

Nebylo to lehké období

Smutný střípek. Díky za článek, takových je stále třeba.

Je pravda, že mě to štve ještě dnes.