Poručíkem snadno a rychle

V dávných dobách kdy si ještě Husák s Brežněvem dávali francouzské polibky, sloužil na státní hranici praporčík Myslivec, kterému se podařilo stát se poručíkem snadno a rychle. 

Praporčík byl komunista. Ve škole se naučil akorát číst, špatně psát a ještě hůře počítat. V šesté třídě usoudil, že vzdělávání bylo dost a stal se proletářem. Do 15 let se poflakoval a potom nastoupil do zednické party. Záhy zjistil, že ani fyzická práce nebude to pravé a začal se angažovat politicky. Vzhledem k jeho proletářskému původu se mu začalo dařit. Na vojnu byl povolán k pohraniční stráži, kde se rovněž politicky angažoval, a proto mu nabídli, aby se stal tzv. délesloužícím a obdržel hodnost četaře v další službě.

U vojska příliš oblíbený nebyl, protože téměř všichni vojáci byli vzdělanější než on, což mu mnohokráte dali najevo, zejména když opravovali jím psané rozkazy. Chyby podtrhávali červeně a četař mohl vztekem puknout. Bylo zvláštní, že se za celou dobu nepokusil dokončit ani základní školu a třeba se vyučit nějakému řemeslu. Ale i to se nakonec mělo změnit.

Postupně to sice dotáhl za patnáct let na praporčíka a vidina lepších zítřků se pomalu rozplývala, protože i komunisté si uvědomili, že je sice fajn, že jejich souputník je komunistou kovaným a přesvědčeným, ale vzdělaností zaostává i za ostatními nedouky a z psaného projevu by i Jakešovi naskočila husí kůže. Zbýval mu již jenom postup na nejvyšší praporčickou hodnost a potom se stejnou hodností by čekal jenom na milosrdný důchod.

Vše se však mělo změnit

Jednoho dne se velitel pohraniční stráže rozhodl, že místo u své rodiny stráví Vánoce s vojskem a vybral si k tomu účelu jednotku, kde praporčík sloužil a pozval všechny funkcionáře s manželkami a vybrané vojáky na společnou večeři.

Na jednotce nastal poprask. Zabíjela se prasata, chystaly se jitrnice a jelita. Z Moravy byla dovezena slivovice a pivovar na toto setkání věnoval bečku piva. Všichni tvrdě makali několik dní, aby velitel byl spokojen. Zejména bylo nutné dát pozor na škvarky, protože speciálně pro politického zástupce bylo nutné udělat škvarky dle jeho pokynů – větší a do zlatova vypečené.

Nastal velký den. Generál přijel s celou suitou. Prohlédl si několik jednotek a potom nastala ona slavnostní chvíle, kdy společně zasedli k jednomu stolu. Jedlo se, pilo se, no prostě hodovalo. Protože pivo teklo proudem a zejména i proto, že bylo zadarmo, naléval se každý jako slíva. S takovým množstvím přijímané tekutiny jde ruku v ruce i vyměšování. A tak se postupně všichni odebírali tam, kam i císař pán chodí pěšky.

Tak se stalo, že se vedle sebe ocitli praporčík a generál, oba již notně pod parou. Na těchto místech, jak víme, padají rozdíly mezi šaržemi a tak se jej generál optal:

A co ty jsi zač?,

Já su praporčík Myslivec a slúžim tu na rotě.

A sloužíš jako co?

Tož já su výkoňák.

A chtěl bys být velitelem.

Tož to sa ví, že bych chcel, sudruhu generále.

Tak Tě povyšuji do hodnosti poručíka! Běž si okamžitě sehnat zlaté hvězdy a knoflíky.

Jestli ten rozhovor proběhl právě takhle nelze říci. Faktem však je, že se druhý den, co se vyspali z opice, asi všichni hrozně divili, cože se to v noci stalo, ale protože Myslivec už běhal se zlatými hvězdami a všem se chlubil, nebylo možné dát najevo, že soudruh generál byl tak ožralý, že nevěděl, co dělá. Bylo nutné vytvořit hrdinu. A tak se také stalo. Ze zcela podprůměrného výkonného praporčíka udělali hvězdu první velikosti. Jeho přímí nadřízení si sice rvali vlasy, cože to generál stvořil, ale dělat nic nemohli. Později se doslechli, že i generál si nadával do blbců.

Bylo však třeba, aby dodatečně složil důstojnické zkoušky, což však jak se zjistilo, nebylo možné. Zkouška totiž vyžadovala, aby měl ukončené základní a střední vzdělání, byť bez maturity. Všichni si lámali hlavu, co s tím udělají, ale nakonec i toto se vyřešilo. Jedna místní základní škola jej přijala ke „studiu“, které úspěšně po půl roce dokončil a i s vyučením to bylo podobné. Socialistický podnik, kde před vojnou pracoval jako zedník se o to nakonec postaral, neboť měl pod sebou i zednické učiliště. A nakonec i tu důstojnickou zkoušku za několik lahví slivovice složil.

A jestli ještě neumřel tak je důstojníkem dodnes.

No to by byl opravdu špatný konec.

Po revoluci se vrátil ke svému řemeslu, a jestli neumřel, je zedníkem dodnes.