Pálingáč

Kdysi dávno za devatero za devatero horami a devatero řekami jsem vykonával vojenskou základní službu. Snažil jsem se to nějak přežít a zejména neprovést nic co by mi vojenskou službu nějak prodloužilo.

Mnozí tento příběh, který vám zde předkládám možná tak zcela nepochopí, protože je daleká doba, kdy v naší zemi byla povinná vojenská služba. Přes to Vám jej chci vyprávět a ti kteří něco z toho nepochopí, se mohou zeptat svých otců, kteří si také na svá vojenská léta třeba také s humorem vzpomenou.

Jako velitel stráže v posádkovém vězení jsem střežil i vojáka, kterého ostatní vězni nazývali Pálingáč nebo také Alpinista. Připadalo mi to zajímavé a tak jsem se na to ostatních zeptal.

Voják Pálingáč dostal svoji přezdívku proto, že vypil vše, v čem se mohla nacházet byť jen stopa alkoholu. Nejraděj měl Alpu, zvanou Francovka, kterou získával ve vojenské prodejně zvané Arma. Když jeho nadřízení zjistili po čem se tak často opíjí, zakázali jí tam prodávat. Pálingáč se ovšem nedal a Alpu nahradil Okenou a jinými lihovými čističi, z nichž vyráběl alkohol použitelný pro pití cezením přes různé filtry například chléb. Topinky si dělal na induloně a půllitrovou Francovku dokázal vypít na jedno nadechnutí. Pocházel z východu Československa ve  

By častěji ve vězení než ve službě a v podstatě tak nasluhoval jeden rok. Pro neznalé vojenské problematiky uvádím, že to co voják základní služby strávil ve vězení, musel po skončení vojenské základní služby nasloužit.

Tentokrát čekal v e vězení jenom proto, aby zde vyčkal do začátku vojenského soudu, před který se dostal kvůli pití. Seběhlo se to asi takto:

Pálingáč si někde obstaral jakýsi alkohol neznámého složení a zřejmě i původu, který mu vlil do žil dávku euforie. Prozpěvoval si na chodbě a přitom si kopal fotbalovým míčem. Uviděl jej velitel roty a zařval na něj, aby svého počínání zanechal. Pálingáče to zřejmě velmi rozveselilo, protože vběhl do místnosti, kde bylo uloženo náčiní na úklid a topení, odkud se vynořil se sekerou v ruce a zařval: A teraz utěkaj! Velitel roty, ač chlapík jako hora a vycvičený parašutista, vzal nohy na ramena. Nezvolil však správnou ústupovou cestu. Místo aby utíkal po schodech dolu, utíkal nahoru směrem na půdu. Toto nesprávné rozhodnutí se mu stalo osudným. Dveře na půdu byly zabezpečeny plechovými dveřmi, které se daly uzamknout zevnitř.  Velitel je uzamkl a koukal se někde schovat. Vzhledem k tomu, že Pálingáč také nebyl z těch nejslabších, nedalo mu mnoho práce plechové dveře vyrazit. Velitel roty se mezitím ukryl v rohu půdy, kde ho Pálingáč záhy objevil a s vítězným výkřikem: Zhyneš! A rozběhl se k němu. Velitel se ukryl za nosný trám půdy. V ruce měl kus dřeva, který na půdě našel. Poněkud chabá zbraň vůči sekeře. Pálingáč k němu doběhl, napřáhl sekeru a ťal. Sekera se zaťala do nosného trámu, Pálingáč se zasmál a řekl: Teraz ty hoň mňa!  Na velitele to bylo poněkud mnoho a zhroutil se. Mezitím doběhli ti, kteří viděli celý zápas, ale zasahovat už nemuseli. Velitele odnesli na ošetřovnu, kde jej znovu přivedli k životu a Pálingáče odvedli rovnou do vězení. Tam jsem se s ním potkal.

Od ostatních vězňů jsem se dozvěděl, že Pálingáč umí krásně vypravovat „východňárské“ pohádky. Protože byl leden a kamna na strážnici krásně hřála, zatímco v celách byl poněkud chlad a byli tam jenom tři vězni včetně Pálingáče vzal jsem je všechny do strážnice a Pálingáč nám vyprávěl krásné pohádky. Znal jich nepřeberně a všichni jsme s jeho pohádkami zažili příjemné odpoledne, večer a část noci.

Služba skončila a já již nikdy nespatřil. Jenom jsem se dozvěděl, že dostal půl roku v Sabinově, protože se nepodařilo prokázat, že chtěl velitele roty skutečně zabít. Mnohokrát jsem si vzpomněl na něj a jeho pohádky, které byly překrásné, a já litoval toho, že jsem je nemohl nahrát na magnetofon. Když jsem se oženil, ještě jsem si nějakou pamatoval a vyprávěl je svým dětem. Děti vyrostly a já zapomenul na pohádky i Pálingáče.

Vše se mi vybavilo až dnes, kdy jsem se díval na pohádky, krk zabalený ve vlněné šále, likvidujíc tak následky nachlazení a viděl tu o rytíři Brtníkovi, dětech a trpaslících, konkrétně scénu, jak rytíř Brtník pil Francovku.

Tak jsem si tak trochu zavzpomínal a řekl jsem si, že by se Vám tento příběh také mohl líbit a tak jsem jej pro Vás sepsal.