Radomyšl je městys, i když na to moc nevypadá. Dominantním prvkem je kostel Sv. Jana Křtitele, kolem kterého jsem se tak nějak motal.
Jezdím tam na hřbitov již více než 25 let na hrob mého otce. Vždy se mi líbilo okolí, ale nikdy jsem neměl tolik času, abych se podíval i po okolí kostela a místního krásného hřbitova. Tentokrát se vše sešlo, měl jsem celkem dost času, měl jsem náladu a foťák a bylo fotografické počasí. Nebylo tedy moc co řešit. Kromě kostela je nedaleko i židovský hřbitov, kde je pohřben i děd Franze Kafky. Je kilometr od kostela a jde se k němu vcelku pěknou lesní cestou lemovanou ostružiním. V době mé návštěvy byly plody zralé a podle toho také vypadaly mé ruce oděné v tričku s krátkým rukávem. Na rozdíl od zahradní ostružiny, tyto ostružiny divoké disponují ostrými trny, které si vyžádaly oběť v podobě krvavých škrábanců na mých rukách. Ku cti ostružin dlužno dodat, že konzumace byla slušná a chuť vynikající.
Kostel je prý jedno z tajemných míst v ČR. No popravdě řečeno, když jsem jej navštívil poprvé, působil na mě dost zvláštně. Je na kopci nad městysem a pouze jednou byl otevřený - tedy v době, kdy jsem navštívil hřbitov. Konala se tam zrovna svatba. Dovnitř jsem bohužel nebyl vpuštěn a to i přes to, že svatebčané teprve vystupovali z aut. farář byl poměrně nerudná osoba nemající pochopení pro můj zájem o shlédnutí výzdoby. Asi se domníval, že mým cílem bylo jej vykrást. To se moc s křesťanskou vírou asi neslučuje odsuzovat někoho předem, ale asi jsem na něj tak působil.
Kostel je prý uvnitř opravdu krásně vyzdoben a když někdy pojedete kolem, tak se stavte. Třeba budete mít štěstí, že bude otevřený a farář bude mít dobrou náladu a pustí vás si jej prohlédnout.
