Nadrotmistr VATA

V dobách kdy si ještě dávali Brežněv s Husákem francouzáky, sloužili na jedné jednotce Pavel a Jiří a snažili se, konečně jako všichni, přežít, aniž by je postihlo nasluhování.

Protože to byli velmi aktivní sportovci, kteří závodili za místní oddíly, občas se stalo, že to trošku po závodech „přetáhli“ a na útvar se vraceli v poněkud jiném stavu. Pánové obyčejně přiváželi ze závodů umístění „na bedně“ a tak s jejich účinkováním panovala všeobecná spokojenost.

Bohudík i důstojník odpovídající za bojovou přípravu byl sportovec tělem i duší a velmi jej těšili úspěchy jeho „chlapců“. Díky tomu se jim dařilo unikat trestu za pozdní návraty a občasné výstřelky.

Pánové se pravděpodobně ve škole málo učili, protože si se svými eskapádami nevzpomněli na staré české přísloví, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až vyběhne z lesa hajný nebo tak nějak.

Jednou to pánové opravdu protáhli a co čert nechtěl, z ničeho nic se objevila posádková hlídka, která je naložila do Gazu  a odvezla do posádkové věznice, kde si je vyzvedla eskorta z jejich útvaru. Sice se oběma houpala na krku medaile, která tentokrát neobměkčila jinak velmi povolného „bojaře“. Předal je proto do rukou výkonného praporčíka Březiny jinak přezdívaného Vata. Ne opravdu neměl nic společného s oním Vatou, figurou to z Černých Baronů. Byl ale pověstný tím, že čistotu kamen kontroloval s nasazenou bílou rukavicí, brigadýrku měl zpevněnou ocelovým drátem o průměru pět milimetrů, takže vážila asi tak kilo a jeho největší kratochvílí bylo rozdílení různých hospodářských prací, zejména bílení čehokoliv. Mezi jeho oblíbené kratochvíle patřilo také zaměstnávání hříšníků. Myslím dokonce, že byl jedním z průkopníků alternativních trestů, když tvrdil, že povalování ve vězení s sebou nese jen další vymýšlení zlořádů, kdežto vykonávání fyzicky namáhavé práce od budíčku do večerky vojáka od nepravostí odvede. Trvalo to čtyřicet let, než na to naši zákonodárci přišli také.

Ač sám průměrný alkoholik opilství tvrdě potíral. Asi již zapomenul, že se díky alkoholu několikrát vyboural na motorce a spával na pokladně, když měl vyplácet žold, protože byl opilý, jak zákon káže, když s ostatními šaržemi cosi oslavovali. K jeho cti nutno dodat, že žold nakonec vyplatil a mužstvo mohlo vyrazit na vycházky.

Když Pavla s Jirkou vedl do sklepa, tušili, co to znamená. Zanedlouho se zjevily boxy s označením jedna dvě a tři. V prvních dvou byly brikety a poslední byl prázdný.

Znamenalo to, vybílit vápnem poslední sklep. Nechat zaschnout. Brikety ze sklepa číslo 1 přemístit do sklepa č. 3 a to tak, že každá byla otřena hadrem lehce namočeným v oleji, resp. vyleštěna a poté uložena do čtvercových hromádek ve sklepě číslo 3. Následně po vyprázdnění byl vybílen sklep číslo 1 a po zaschnutí se z briketami ze sklepa číslo 2 dělo totéž jako při přemisťování ze sklepa číslo 1 do sklepa číslo 3. A tak stále dokola až do přípravy na večerku a druhý den znovu.

Vyléčilo to každého na poměrně velmi dlouhou dobu.