Likvidace škody na kozí farmě.

Tak jsem takhle jednou seděl v kavárničce, kde si vedle u stolu povídali dva pánové, o své práci. Rozhovor rozhodně nebyl neveselý. Pánové se každou chvíli zasmáli a souhlasně pokyvovali hlavami. 

Mnoho jsem toho nezaslechl, ale z ale z jejich povídání jsem usoudil, že to byli likvidátoři škod a sdělovali si příběhy, které se jim při likvidaci škod staly. Z útržků rozhovoru jsem složil jejich jeden příběh.

Bylo několik let po sametové revoluci. Rozvíjel se u nás kapitalismus a vše bylo takové pionýrské. Byl krásný jarní den a Václav dostal úkol prohlédnout škodu na statku vzniklého z bývalého JZD. Takových prohlídek zažil Václav ještě i za socialismu, spousty. Nasedl do starého služebního favorita modré barvy a vydal se na prohlídku.

Před tím měl ve zvyku zavolat pojištěnému, zdali na schůzku nezapomenul, protože se mu mnohokráte stalo, že farmář odjel někam na pole a on na něj musel dlouho čekat. Farmář sice na telefonu zastihl, ale ten mu sdělil, že musí na pole, kde zapadl do bahna traktor a ať klidně zajde do kanceláře a počká tam na něj.   

Najít JZD bylo docela obtížné, protože navigace ještě v té době nebyly a mapy nebyly zrovna přesné a již vůbec na nich nebyla JZD vyznačená. Po troše bloudění však vjezd do farmy nalezl a zastavil uprostřed dvora, kde se měl nacházet poškozený stroj. Stroj na místě nebyl. Rozhodl se tedy, že se po něm podívá sám a prohlédne si zároveň farmu.

Vystoupil z vozidla a chtěl se vydat se na prohlídku. Jen ale zabouchl dveře favorita z nedaleké budovy vyběhlo stádo rohatých koz, které jej obklopily a dožadovaly se čehosi co nedokázal pochopit. Kozy byly čím dál drzejší a on nevěděl, cože to pop něm chtějí. Volal farmáře, ale nikdo se neozýval. Situace začala být kritická a kozy, bohužel, stále drzejší. Svými rohy začali do Václava trkat a zejména do zadní části vozidla, kde jejich rohy zanechaly několik solidních škrábanců.

Chtěl odejít, ale kozy ho prostě nepustily. Nevěda, co dělat vytáhl z aktovky svačinu a nabídl ji kozám. Tím je sice na chvíli zaměstnal, ale kozy zůstávaly na místě dál a poté co zmohly svačinku neustále na něj dorážely. Chtěl si vlézt do auta, ale nějak to moc nešlo a bál se, že by kozy mohly vlézt za ním.

Vysvobodil jej až přijíždějící farmář, který kozy odehnal, pozval Václava do kanceláře, kde mu objasnil, co bylo příčinou jeho věznění.

Farma, jak patrno, byla kozí. Stádečko, které bylo volně ustájeno byly kozy v říji a čekaly až sousední farmář přiveze kozla, se kterým měly prožít několik milostných chvil. Sousední farmář vozil kozla v červeném Pickupu favorit. Kozy tedy oprávněně očekávaly, že přijel jejich milý, a proto se seskupily okolo automobilu a dožadovaly se kozla. Nebýt toho, že se Václav ještě musel vrátit do pojišťovny, jistě by nepohrdl panákem, který mu farmář na uklidnění nabídl.

Stroj nakonec našli, zadokumentovali škodu a následně jí i vyplatili. A Václav? Myslel si, že mu budou říkat něco jako kozí táta nebo snad kozel. Obava se sice nenaplnila, ale i po dlouhých letech se na různých poradách dávala příhoda pro obveselení k dispozici.