V dávných dobách, kdy si ještě husák s Brežněvem dávali francouzské polibky, sloužil na odloučené jednotce kuchař Majda.
Kuchař Majda byl kuchařem proti své vůli. Chtěl být psovodem, ale díky vojenské mašinérii, která na máloco a málokoho brala ohled, se prostě a jednoduše jedním tahem pera stal kuchařem. Původně vyučen horníkem neměl ke gastronomii žádný vztah.
Po základním výcviku byl zařazen do výcviku kuchařů, což jak záhy instruktoři poznali, nebyl opravdu nejlepší nápad, ale na změny již bylo pozdě.
První jídlo, které pro výcvikovou četu připravil, skončilo v odpadu, protože i prasata to odmítala žrát. Majda to odůvodnil tím, že si spletl nové koření s pepřem. Po druhém jeho samostatném jídle, které svou ostrostí připomínalo ostří japonské katany, několik kuchařských učňů potupně vrhlo. Zbylí zmeškali druhý den ráno vše, včetně snídaně trávíc čas na toaletách a prožívající bolesti téměř porodní. Když si dále spletl Majoránku s Marjánkou a vydal se hledat konopí do nejbližšího JZD, bylo zřejmé, že se na jednotce, kde bude zastávat funkci kuchaře, mají na co těšit.
Nakonec i on dokončil kuchařský výcvik a ocitl se tváří v tvář realitě, kdy spokojenost jednotky závisela pouze na něm.
První jídlo, které uvařil, mělo konzistenci ztuhlého sádla, kteroužto potravu vydával za krupicovou kaši. Nicméně spolubojovníci mu to prominuli s odůvodněním, že vaří poprvé a tak šli spát s poloprázdnými žaludky. Některým se sice podařilo pozřít několik soust, ale další dny trávili ve společnosti zácpy.
Uběhl jeden měsíc. Váha jednotlivých vojáků se snížila v průměru o dvacet procent a z bojeschopného vojska se stala jednotka nebojeschopná. Vojáci se motali jako mátohy a úkoly plnili pouze s vypětím všech sil a přírody, která jim cestou na bojové stanoviště poskytla něco vitamínů.
Tu ve vojsku vzplála chuť po pomstě za zkažené žaludky. Sestavili tribunál a odsoudili kuchaře Majdu ke koupeli v bažině.
Jak se usnesli, tak se také stalo. Bažina byla nedaleko a kuchař Majda nebyl prvním, kdo okusil slasti bahenní koupele. Taková koupel by byla vcelku snesitelná, i když už letní čas skončil, nebýt nápadu řidiče Nováka, který přišel na to, že bahenní koupel by se dala vylepšit pomocí vyjetého motorového oleje, posypaného štukatérským pískem.
Jak se usnesli, tak se také stalo. Nad ránem přepadli kuchaře Majdu v jeho loži, svlékli donaha, odnesli do stodoly, kde vykonali obřad polití vyjetým olejem a vyválení ve štukatérském písku, aby jej následně svrhli do bažiny. Kuchař Majda se sice vztekal a prskal jako divoká kočka, ale nebylo mu to nic platné. Křik sice vylákal z kanceláří velitele, ale když jim bylo stručně oznámeno o co jde, nebyli proti a celou scénu sledovali s potutelným úsměvem na rtech. I oni občas trpěli při svých službách hladem.
A stal se zázrak. Kuchař Majda si také uvědomil, že jeho strava působí na vojáky jako červený hadr na býka a rozhodl se, že bude vařit lépe. A stalo, se. Dnes si jistě někdy rád s úsměvem vzpomene na své kuchařské začátky. Dnes totiž vaří v prestižních restauracích.
