Vyprávěl mi kamarád, jak si za účelem rekreace a bližšího styku s přírodou pořídil chatu na klidném místě u lesa.
Pojeď tam se mnou a řekneš mi co je tam zvláštního. No pozvání jsem přijal a vypravil se s ním na jeho krásnou chajdu. Deset metrů od lesa skutečně na klidném místě no paráda. Docela slušný pozemek, sice rovný, který já moc rád nemám, ale s krásným trávníkem, který já nemám – nevím jak to dělá, že má v blízkosti lesa takový krásný trávník, nový živý plot o který já se pokouším, ale na rozdíl od něj mi neroste. Prostě ideál.
„Řekni mi co tady není v pořádku?“ Zamyslel jsem se , ale nedokázal jsem odpovědět, viděl jsem jenom samé přednosti, kromě té roviny jsem jiný problém nenašel. „Nevím, nic jsem nenašel.“
„Tak zkoumej dál.“ Popravdě řečeno přestal jsem na to myslet zejména také proto, že malé sele točící se na rožni začalo pomalu přitahovat mé myšlenky daleko více než hledání nějaké vady o které jsem neměl ani tušení.
Zábava byla skvělá prasátko výtečné, pivo vynikající – kdo by hledal nějaké nedostatky.
Ráno bylo nádherné, slunce nám poslalo životodárné teplo, ale pravda něco chybělo. Byl to zpěv. Ne nelekejte se, nejednalo se o náš zpěv, ale o zpěv ptáků. Jenom takové drobné cvrlikání a ani jeden pěvec se neobjevil. To i přes to, že kamarád měl na stromech tři krmítka pro ptáky a ještě k tomu plné slunečnicových semen.
„Chatu jsem koupil kvůli tomu, abych byl blíže k přírodě a vypadá to, že příroda se přestěhovala do města“ děl.
Ano to byl problém. Uvědomil jsem si, že svého bytu mohu vidět vrabce, kosy, straky, vrány, racky, dokonce jsem zahlédl divoké husy, zajíce bažanta i divokého králíka. Na borovici před oknem sedává večer s oblibou sova, někdy dvě.
No vlastně je jejich jednání logické, stejně jako my se stěhují do měst, kde je jim prostě lépe a nemusí se tolik namáhat s obstaráním potravy.
Tak nějak nevím, jestli někde není chyba.
