Co mě dojalo až k slzám.

Nedojímám se zrovna moc často. Jsou však situace, kdy to na mě opravdu přijde. Předesílám, že nejsem zaujat proti žádnému člověku, který řídí motorové vozidlo....

......... proti pánovi v klobouku, ani dámě s deseticentimetrovými šteklemi, Zaujatý jsem vůči opilcům a narkomanům, závodníkům, kteří nevidí na dále než na konec přední kapoty a ještě lepším, vidícím pouze k tachometru.

Při jednom čundru na východním Slovensku v motorestu Makovica, v dobách, kdy si Husák a Brežněv dávali francouzáky jsem zažil příhodu, kterou mám v živé paměti ještě dnes. 

Popíjeli jsme s kamarádem Šarišské pivo, jehož chuť se nedala srovnat prostě s ničím na co jsme byli zvyklí, ale po pravdě - třetí a další půllitr byl stále lepší a lepší.

Znenadání se z motorestu vymotal muž, který jevil více než zjevné známky opilosti. Štrádoval si to jako když pes......... až dorazil k šedému Fiatu 125p a jal se dobývat do jeho útrob. Ku cti opilce budiž řečeno, že se mu to ani zdaleka dařilo. Klíčem oťukával vstupní otvor do zámku, jak chromý datel.Po té poklekl a mumlal cosi o Sezamovi . Pravděpodobně měl na mysli onu mýtickou horu, za níž považoval svůj automobil. Z hostince posléze vylezli dva příslušníci SNB, jejichž chůze se vcelku s jistotou nedala jistou nazvat, došli k opilci, vzali jeho klíče, otevřeli automobil, nacpali opilce za volant, nastartovali mu ho a se slovy: "Choď do p.....ty debil! " odešli zpět do hostince. 

Opilec protůroval motor, se skřípěním zařadil a vyrazil k domovu. Protože jsme v dohledné době neslyšeli žádnou ránu, usoudili jsme s kamarádem, že to přežil jak on, tak i ostatní účastníci silničního provozu.

Druhá událost, která mi utkví v mysli se stala nedávno. Při výjezdu z obce přede mnou jela dvě vozidla. Postarší Octavia I, Nějaký Hyundai za ním já. Předpokládal jsem, že řidič Hyundaie co nejrychleji pomalu jedoucí škodovku předjede a já za ním učiním totéž. Protože se k tomu neměl, vyhodil jsem blinkr doleva vjel jsem do levého jízdního pruhu a jal se zrychlovat. Když jsem byl téměř na úrovni Hyundaie , tento učinil ten samý manévr a já jsem měl co dělat, abych své rozjeté vozidlo zkrotil natolik, aby si s Hyundaiem nedalo pusu. 

Popravdě docela mě to rozehřálo, ale řekl jsem si něco o blbci a pokračoval v cestě. Měl jsem v úmyslu jet do obchodu ve vedlejším městě. Stále přede mnou jelo vozidlo Hyundai, které zahnulo v další obci do obchodu, kam jsem měl namířeno i já. Nedalo mi to a po vystoupení z vozidla jsem šel za řidičem Hyundaie. K mému překvapení vystoupila z vozidla žena  ve středním věku. Pozdravil jsem jí s tím, že bych se jí rád na něco zeptal. Nevypadala sice, že by o diskusi stála, ale nakonec svolila. Zeptal jsem se jí, zda se při předjíždění vozidla přesvědčila, zda již není náhodou předjížděna jiným vozidlem. Sdělila mi, že si toho všimla. Zeptal jsem se jí proč mi neumožnila předjetí a že jsem měl co dělat a bych do jejího vozidla nenarazil. Její odpověď mě překvapila tak, že jsem nebyl schopen slova.

"Já jsem jela za tou Škodovkou jako první a proto mám právo předjíždět také jako první a Vy jste měl počkat až já předjedu."

Chtěl jsem něco říci, ale za 1 - jsem nebyl schopen a za 2  mi došlo, že by to bylo k ničemu

Na závěr snad jenom přání, aby se nikdo z vás s touto osobou nesetkal.