Otče,  mohl byste mi doporučit nějakou opravdu dobrou knihu o pokoře?

No přece tu moji!

Díky za hezký článek. Ten seznam je hezká inspirace

Nemyslel jsem svatost ve významu, jak ji definují katolíci a proto jsem ji dal do uvozovek. Můj názor je ten, že člověk by měl pracovat na rozvíjení svých dobrých vlastností a naopak by se měl snažit potlačovat ty špatné. Kdo to přijme a bude se o to snažit, začne se pomalu blížit ideálu, kterým je pro nás křesťany Kristus.

To měla být reakce na příspěvek Martina Pražáka.

Mně to připadá opět jako ideologický diktát, je záhodno na sobě pracovat, ale je to naše čistě individuální věc. V dnešní době potřebujeme uchopit smysl společnosti a její úděl již na jiných hodnotách než otcovských a mateřských, jež vytváří stav náboženství a Boha. Je potřeba se na vše podívat z větší a časově delší perspektivy a to jak se vytváří lidských charakter. Pochopit společnost jako velký organizmus, kde vše má své místo, ale nikoliv majoritu a vnáší do společnosti zkušenost, ať je to tah k přírodě, náboženství, vyjadřování určitého stavu Boha, umění, vědecké poznání, umělecký tah ... . Přestat se projektovat na výchovu společnosti a lidí a  učit se potenciálu společnosti a jedinců a jejich role ve společnosti a nadčasovosti, kde své místo má dobro a zlo a že nejhorší je snažit se praktikovat dobro ... .

Myslím, že pravdu máte oba všichni.

Krásný a positivní článek. Drobná poznámka. Svatost nelze nacvičit (čili na ní pracovat, jak píšete) Svatý je ten, kdo Boha (jen Bůh je svatý říka Ježíš) zve do svého života. To je definice svatosti u nás katolíků. Ten kdo v Boha nevěří může být i mnohem ctnostnější než křesťan, ale není svatý.

Na takovou svatost tedy kašlu ..... a zvysoka.

....

Ctnost je schopnost optomálně jednat i v zátěžové situaci. Víra, která nevede k růstu ctností je farizejství. Běda vám, farizeové a zákoníci.

.....

Ke komu by dnes zněla tato slova?