V poslední době mě velmi znepokojilo chování této skupiny řidičů. Některé jejich činy dokážu chápat a tolerovat. Jiné už ovšem nikoliv!
Být řidičem České pošty není jistě zcela snadné povolání. Vždy jsem měl řidiče, kteří celý den rozváží zásilky v úctě. Byli zodpovědní a ochotní. Jejich chování bylo vždy milé a vstřícné. Nyní však mám dojem, že nastupuje nová generace těchto řidičů! Jaká je jejich ochota a jiné chování ponechám raději stranou.
Mnohokrát se mi přihodilo, že automobil České pošty stál na nevhodném místě, kde komplikoval provoz dopravy. Tyto drobnosti jsem se naučil brát s nadhledem. Každý jsme jen člověk a chápu, že není vždy možné při rozvážce zásilek zastavit tak, aby byl vůz vždy zaparkovaný na úplně vhodném místě. Poslední dobou se však odehráli dvě události, které už mě přesvědčily o tom, že dobrých, slušných a pozorných řidičů i zde ubývá.
Jeden případ se odehrál nedávno. V našem parku, kde je úzká asfaltová cesta. Je zde povolen jen vjezd dopravní obsluze. Česká pošta má zde tedy vjezd povolen. Přijel tedy po této cestě k domku vůz České pošty. Po ukončení služby začal řidič dodávky České pošty couvat. Za jeho vozem se však vyskytovala starší paní, kterou svým vozem srazil. Paní se zřejmě cítila v parčíku bezpečně, protože zde je minimální provoz a jistě ji nenapadlo, že do ní může vrazit vůz. Dopravní označení v daném místě by mělo také řidiče, který smí na tuto komunikaci vjíždět dostatečně varovat, aby si zde počínal zvlášť opatrně. Celá událost nakonec dopadla tak, že paní nehodu nepřežila a řidič dodávky skončil v psychiatrické léčebně.
Druhý případ je ze včerejška a týká se přímo mě. Jel jsem osobním vozem se svým pětiletým synem a mou matkou z obchodu. Přijeli jsme na křižovatku typu "T".Přímá silnice je hlavní. My jsme jeli po vedlejší komunikaci a já tedy dával přednost. Zprava nic nejelo. Zleva se blížil nákladní automobil České pošty. Dával znamení o změně směru jízdy vpravo. Já měl v úmyslu jet vlevo a tudíž jsem jel do křižovatky a počítal s tím,že se mineme. Najednou se mi zdála rychlost nákladního vozu vysoká na to, aby mohl odbočit. Rychle jsem zabrzdil a nevjel tak přímo pod kola nákladního vozu, který mi prosvištěl těsně před předním nárazníkem mého vozu a dál se klidně řítil dolů z kopce i s blikajícím blinkrem! Kdybych včas nezabrzdil, tak by jistě následky nehody byli zdrcující! Chvíli jsem se z tohoto šoku vzpamatovával a pak jsme jeli domů. Ještě nějaký čas mi bylo zle z leknutí.
Od včerejšího dne si tedy o řidičích České pošty už iluze nedělám! Buď jsou dostatečně zdatní, aby mohli svoji práci vykonávat, nebo nemají za volantem vozu co pohledávat! Jestli neunesou tuto profesi psychicky, nebo jakkoliv jinak, tak je to jejich problém! Berou za to svou mzdu! Jsou to řidiči z povolání a tedy profesionálové! Já byl v této situaci také zodpovědný za svůj a dva další lidské životy a velmi bych ocenil, kdyby u České pošty nenechávali jezdit každého!
Vím, že jsme všichni lidé a chybovat je lidské, ale takovéto omyly jsou neomluvitelné! A řidiči vozů České pošty by si měli uvědomit, že nemají žádná přednostní práva a začít se podle toho chovat!
