Ani tohle rčení nestačí, aby mladí lidé chtěli být řemeslníky. Důvodů je hodně a myslím, že jsou jistě z části zcela opodstatněné. Samozřejmě, že je to obrovská škoda.
Dříve si žil řemeslník velmi slušně. Musel být ovšem zručný a spolehlivý. Nezáleželo na oboru. Jestliže se osvědčil, pak zákazníci využívali jeho služeb pravidelně. Byli rádi, že nemusí nikoho dalšího hledat a časem si k němu vybudovali důvěru, nebo dokonce přátelství. Také si takto získal další zákazníky, protože ti stálí zákazníci ho rádi doporučili svým známým. Řemeslníci si svých zákazníků vážili. V případě problému na něj zákazníky upozornili a v případě,že něco nevyšlo, tak byli tak slušní, že se omluvili. Samozřejmě,že se snažili také okamžitě sjednat nápravu. Byli to ve svém okolí vážení lidé, protože své profesi rozuměli. Byli obětaví a nebáli se ušpinit.
Dnes je doba úplně jiná. Řemeslníkem nechce být téměř nikdo. Lidem to není dost nóbl.Bojí se ušpinit a být za svou práci odpovědní. Rčení o zlatém dně je už dávno minulostí. Kdekdo se snaží na nich ušetřit a ošidit je. Prestiž a sláva jsou dávno pryč. A tak za přispění svých rodičů míří zcela mladí lidé někam jinam. Učební obory už netáhnou. Každý chce mít maturitu. A pak velet a řídit tyto lidi, kteří se jen vyučili. A vůbec nevadí, že oboru pan vedoucí nerozumí. Důležité je, když může druhé nervovat a popohánět. Za to vše má vyšší plat.
Je tu ale také také to, že dnes řemeslník mnohokrát ani neví, kolik by si za své služby řekl. Nepřesnost a nekvalitní práce je také velmi častým jevem.Oprava nedostatků již nebývá samozřejmostí. Ochota a slušnost jsou také fuč. Šidí se na materiálu. Prostě mnoho řemeslníků kazí pověst svému řemeslu i sami sobě! Jenže i těm slušný.
Nezbývá než doufat, že učební obory nějak podpoří stát a velké firmy, které tak dokáží znovu vzbudit zájem o řemesla v mladých lidech. Velké firmy mají v současné době problém sehnat kvalifikované lidi a tudíž by to mělo být hlavně v jejich zájmu.
Řemeslo braň se!
