Je tomu už hezkých pár let. Supermarkety už nebyly úplnou novinkou. Na nákup v jednom z nich s úsměvem vzpomínám dodnes. Nikdy jsem netušil, že mají pro některé návštěvníky zajímavý bonus.
Byla sobota a já byl ten den v zaměstnání. Pracoval jsem jako mechanik lokomotiv v bývalém přerovském depu. Práce nám ten den šla skvěle od ruky. Nálada na pracovišti byla vynikající. Přišel čas dopolední svačiny. Udělali jsme tedy přestávku a šli jsme na dílnu posvačit. Jak už to tak bývá, tak jsme u toho debatovali. A u jídla se nejlíp debatuje o jídle. No a tak jsme došli k tomu, že bychom si dali, třeba tlačenku a ruské vejce. A k tomu dnešní rohlík a chleba.
No a nápad byl hned na světě. Chodívali jsme totiž na oběd do jídelního vozu v železniční stanici. A tak přišel nápad, že by se při cestě zpět jeden z nás prošel do Hypernovy. Napsali jsme tedy seznam, kdo a co by chtěl. Pak jsme vyrazili pokračovat v práci. Čas oběda se blížil. Ukončili jsme tedy opět práci a chystali jsme se na cestu k obědu. Já tedy i do Hypernovy. Byla zima a tudíž jsem se musel přiobléct. Oblekl jsem si tedy vaťák, byl sice docela čistý, ale dost potrhaný.
Vydali jsme se na cestu do stanice. Tam jsme v jídelním voze poobědvali a šli jsme zase zpět. Já učinil změnu směru a mířil jsem na plánovaný nákup. Dorazil jsem do Hypernovy, Jako každý jiný zákazník jsem se chopil košíku a projížděl jsem obchodem. Nákup jsem si četl z lístku a nakupoval. Tempo jsem měl poměrně velké. Moje trasa byla trochu chaotická, protože jsem nevěděl přesně co a kde najdu a bral jsem to vše postupně podle seznamu. Když jsem měl zboží hezky v košíku, tak jsem si to namířil k pokladně. Nákup jsem hned sbíral do tašek. Zaplatil jsem a šel. Kousek za pokladnami mě však zadržel pracovník ostrahy a nařkl mě, že jsem tam kradl.
Postavil jsem se mu okamžitě na odpor a on si na mě přivolal kolegu. Hádal jsem se s nimi a marně vysvětloval, že jsem nic neudělal. Lidé z toho měli estrádu, protože celá akce byla značně hlučná. Nakonec dorazila i MP, protože jsem zdatně vzdoroval! Nezbylo mi nic jiné, než se vydat potupně s nimi do menší místnosti, kde jsme v objasnění celé situace pokračovali! Celou situaci mi komplikoval fakt, že jsem s sebou neměl vůbec žádný doklad, kterým bych prokázal svou totožnost! Městská policie se dožadovala mé identifikace! Až jsem se jim řekl: "Nemám!Žádám trest zastřelením!" Pak jim konečně došlo, že ho ze mě opravdu nedostanou!
Pak začali řešit teprve to co jsem údajně udělal. Potupně jsem musel vyložit nákup a vysvléct i můj luxusní vaťáček. Také kapsy od montérek prošly kontrolou! Měl jsem lístek a po kontrole vyšlo najevo, že vše mám řádně zakoupeno. MP už nezajímalo dál nic. Policisté se rozloučili a šli si po svých. Pánové z ostrahy se mi omluvili a byl jsem opět volný! To mi tak bylo platné. Měl jsem obrovské zpoždění a upaloval jsem do práce. Když jsem to tam vyprávěl, tak mi nikdo nevěřil a smáli se mi. Další směnu už věděli, že to tak opravdu bylo.
Je smutné, jak mě ostraha dokázala obvinit jen proto, že jsem v tom orvaném vaťáku vypadal jako bezdomovec! Také se toho dne našli někteří lidé z mého bydliště, kteří byli ten den nakoupit a viděli, jak jsem byl eskortován a samozřejmě, že jsem měl v naší obci pořádnou ostudu.
