Jak mě vyléčili v Kroměříži

Ve čtvrtek jsem přijel z práce domů. Večer mě začalo bolet břicho. Nebylo to poprvé a tak jsem si myslel, že to odezní. Nakonec jsem to musel nějak řešit.

Celou noc jsem nemohl spát. V pátek jsem se omluvil v zaměstnání a šel k lékaři, protože bolest byla neúnosná. Obvodní lékařka mě odeslala na polikliniku v naší obci, kde jsem podstoupil ultrazvuk břicha. S výsledkem jsem se vrátil k obvodní lékařce. Podle popisu z vyšetření mělo být vše v pořádku. Paní doktorka mi tedy předepsala nějaké léky od bolesti a poslala mě domů, že by to mělo odeznít. Pro jistotu mi byla ponechána zpráva z vyšetření, kdyby se mi přitížilo a musel vyhledat pomoc, aby to vše usnadnilo.

Šel jsem si domů lehnout. Celý den jsem proležel, ale pořád můj problém neustupoval. Další noc jsem opět nespal. V sobotu ráno se také nic neměnilo. Okolo devatenácté hodiny mě bratr odvezl do nemocnice v Kroměříži. Tam jsem si musel napřed zakoupit v automatu lístek, až pak je někdo ochoten se dál o člověka zajímat. Panu doktorovi jsem popsal své potíže a předložil i lístek od včerejšího vyšetření. Odebrali mi krev a poslali mě na rentgen a ultrazvuk. Po všech vyšetřeních jsem čekal nějakou dobu na výsledky. Pak si mě opět zavolal pan doktor. Předpokládal jsem, že mi dají nějaké léky a půjdu domů, ale to byl velký omyl. Bylo mi řečeno, že budu hospitalizován, že podle laboratoře mám v těle nějaký zánět a na ultrazvuku mi také něco našli. Prý to bude ještě oříšek, aby zjistili co mi vlastně je. Lístek od poplatku mi vrátil s tím, že si jej můžu použít kdykoliv znova! Tiše jsem ze všeho žasl. Měl jsem z toho všeho šok, protože aby mi v břiše něco narostlo přes noc, tak tomu jsem nemohl uvěřit. Také mě překvapilo řešení mé neoprávněně vymáhané platby, kterou se mnou tak chytře vyřídili!

Než jsem si to vše stačil dát dohromady, tak už jsem byl i s doprovodem na cestě na chirurgické oddělení. Tam mě uložili a nasadili mi kapačky s antibiotiky na rozehnání zánětu a naordinovali hladovku. V pondělí ráno se uskutečnila velká vizita. Přinesla mi cenou zkušenost. Pan primář i s podřízenými se přemístil k mé posteli. Prohlédl si mě a řekl: "Co to je? Co to má znamenat toto?! To s tím nešlo něco dělat dřív?!" Než jsem se z toho vzpamatoval, protože jsem takovou věc neočekával, tak bylo po vizitě! Hotovo! I spolupacienti kroutili hlavami. Kapačky mi byly dále nasazovány a bylo mi umožněno i nějaké dietní jídlo. Ostatní lékaři se ke mně chovali slušně, někteří byli velmi  ochotní a obětaví. Byl jsem na urologickém vyšetření,které přineslo další nepotěšující nález! V úterý mi bylo sděleno, že mi bude potřeba udělat CT vyšetření. Mělo to však háček. Pan primář se prý obává, aby to přístroj, kterým disponují zvládl, protože jsem moc těžký (asi 160 kg). A tak mě objednali na vyšetření do zlínské nemocnice.

A tak jsem jel ve středu na výlet do Zlína. Tam jsem podstoupil CT vyšetření a ptali se proč mě to musí dělat u nich. Vysvětloval jsem jim, že byli obavy, jestli mě zařízení vyšetření zvládne. Smáli se a říkali, že mě měli na CT nechat ulehnout a průjezdem zkusit, jestli projdu dobře otvorem. Pojezdy jsou prý předimenzované a uvezou kohokoliv. Výsledek vyšetření poslali elektronicky do kroměřížské nemocnice.Já počkal na sanitku a jeli jsme zpět. Ve čtvrtek proběhla porada co se mnou dále. V pátek za mnou přišla paní lékařka, která mi sdělila, že mě pustí domů, že zánět už ustoupil a bolest již ustala. Byl jsem moc rád. Rovněž mi řekla, že si mě vezmou do péče na hematologii. Byli mi připraveny všechny nezbytné věci, abych mohl odpoledne jít domů. 

Po opuštění nemocnice a příjezdu domů jsem si všechno kontroloval. Přišel jsem na to, že mi chybí ten úplně první lístek,který byl od vyšetření u nás na poliklinice. Ten co neprokázal vůbec nic. Není těžké si domyslet, proč zmizel. Pokračoval jsem v léčbě na hematologii. V krvi mi nenalezli nic, co by mohlo pomoci v diagnóze. Vyšetření uzlin bylo rovněž v pořádku. Zbývala jediná možnost, jak zjistit co se mnou je. Tou byl operační zákrok, kterým by se odebraly vzorky v mém břiše. Paní lékařka tedy žádala o tento zákrok kroměřížskou chirurgii. Odmítli mě operovat. Údajně nemají odpovídající vybavení. Jsem prý moc těžký.

Paní doktorka tedy udělala jedinou možnou a správnou věc. Domluvila mi zákrok v jiné nemocnici. Ale to už je jiný příběh. Za vše mnohokrát děkuji paní MUDr. Evě Zdráhalové. Po této zkušenosti již také vím, že musím očekávat kdykoliv cokoliv. A nenechat se zaskočit!  Rovněž jsem pochopil, že asi žádný lékař Vám nikdy nepřizná, že má z něčeho strach!