Škola, škola, škola...

Co je asi největším problémem našeho školství? To, že učitelé mají žáky a studenty především za diktafony.

Obrázek běžné vyučovací hodiny: do třídy napochoduje učitel, vychrlí spousty definic, slovíček, vzorečků, datumů, jmen a podobně. Při zkoušení se situace obrací: žák, v honbě za co nejlepšími známkami, se snaží na otázky typu "Kdy se narodil... ," "Přelož..", "Definuj mi... ." A běda jako to není přesné.

Pro učitele je to pohodlné, neboť se takové zkoušky nejsnadněji hodnotí - buď žák ví, tak má za jedna, nebo neví, a má za pět. Žák-diktafon z toho nemá nic, protože jak těžko a pomalu se tyto informace učí, tak snadno a rychle je zase zapomene. Taková zkouška prostě nedokazuje vůbec nic. A platí to jak na základní, střední, tak i na škole vysoké.

Pak se nesmíme divit věčenému vyrušování, nesoustředění se (neplést se situací, kdy žák začne učiteli nadávat, případně mu sypat na hlavu odpadkové koše - tady je chyba na straně rodiče).

Škola asi nikdy nebude místo, kam by se člověk nějak zvlášť těšil. Ale to ještě neznamená, že by se nikdo neměl snažit o zpříjemnění pobytu tam.