Z kapra štiku neuděláš aneb „Upřímná omluva primátora Kubaty"

Skoro každý si asi pamatuje na mrazivě upřímný a emotivní projev soudruha Paroubka po prohraných parlamentních volbách, v němž ukázal celému národu svou pravou tvář i úmysly, včetně neschopnosti přijmout porážku. Kdo by si nevybavil zábavnou kabaretní scénku, v níž Miroslav Macek otcovsky pohlavkuje Davida Ratha? A kdopak někdy nespatřil v televizním sestřihu vesele vztyčený prostředníček současného premiéra Mirka Topolánka? Nedávno se v seriálu politických taškařic objevil další hrdina – primátor Ústí nad Labem Jan Kubata. Hlava severočeské metropole křičela na rozhodčí při hokejovém utkání vulgarity a výhrůžky natolik šťavnaté, že Asociace profesionálních klubů hrozí uzavřením místního zimního stadionu.

Možná, že by se dalo vše smést velkoryse ze stolu s tím, že primátorovi prostě ujely nervy. Kubata cítil křivdu, zdálo se mu, že „jeho“ tým je soustavně poškozován rozhodčími a jednoduše měl rudo před očima. To se přece může stát každému, no ne? Samozřejmě, že může, ale tak jednoduché to zkrátka není. Může to vyznít jako paradox, ale není to stejné, když řve na sudího neznámý Franta Lopata a když úplně stejné označení pohlavních orgánů vykříkuje nejvyšší reprezentant města.

„V prostorách VIP jsem byl od začátku utkání svědkem, jak tento pán neustále vytváří atmosféru, že Ústí všichni ubližují. Už po první třetině šířil náladu, že se všichni proti nim spikli a opakoval pořád dokola, že Ústí nechtějí v nejvyšší soutěži,“ řekl pro server hokej.cz ředitel extraligy Stanislav Šulc, který byl utkání přítomen. „Za dvacet let, kdy se pohybuji v naší nejvyšší soutěži, jsem nic podobného nezažil.“ To jsou slova, z nichž by možná amatérský psycholog vycedil diagnózu paranoika…

Řádění Jana Kubaty však vrcholilo až během druhé přestávky utkání, kdy urážel arbitry tak, že proti němu musela dokonce zasahovat bezpečnostní služba. Pomyslným sladkým bonbónkem na primátorově počínání bylo jeho vysvětlení: „Řekl jsem to, co si myslely čtyři tisíce fanoušků. Co jsem řekl, za tím si stojím.“

Není nic jednoduššího, než se zaštítit běsnícím davem. Je to účinné a těžko vyvratitelné. Vždyť kdo by pochyboval o tom, že to tak na ústeckém stadionu neviděli podobně všichni ti bouřící diváci, kteří cítili stejnou křivdu? Kdo se bude ptát každého jednoho, zda souhlasí s mluvčím? Je to jednoduché, účinné a těžko vyvratitelné - a zároveň podlé a zbabělé.

Pravda, jsme jenom lidé a každý má právo na nějaký ten úlet, ale v čele radnic, vládních institucí a států by měli stát lidé, kteří se takových nonsensů nedopouštějí. Ne proto, že by k nim neměli důvody, ale protože mají charakter, jež jim nedovolí klesnout tak nízko.

Primátor Jan Kubata může kalkulovat s tím, že v očích čtyř tisíc fanoušků se možná stal hlasem, který pojmenoval věci pravým jménem. Každý rozumně uvažující člověk však tuší, že jeho ubohý vulgární projev pouze demaskoval křupana a hlupáka. Je úplně jedno kolik tiskových zpráv během politické kariéry pana Kubatu vynášelo do nebe za to, co udělal či neudělal, nezáleží na tom, kolik papíru bylo potištěno, aby vznikl obraz korektního člověka, kterému jde o blaho svých spoluobčanů, protože to byly pouze barevné nálepky. Všechny jsou najednou zašlé a nepodstatné ve chvíli, kdy primátor ukázal svou pravou tvář nevychovance a burana.

Dalo se očekávat, že hlava Ústí nad Labem bude chtít svůj čin retušovat „upřímnou“ omluvou. Pět dnů po inkriminovaném utkání se tak stalo. Kdo naivně doufal, že politik ponese za svůj emotivní výlev politickou odpovědnost, zůstal stát s pusou dokořán. „Udělal jsem chybu a za chyby se platí,“ prohlásil primátor a zaplatil pouze prázdnými frázemi o tom, že je „jen člověk“, který své jednání považuje za selhání. Toť vše.

Pokud udělá chybu lékař, zodpovídá se ze svého jednání. Profesionální řidič, který usne za volantem a obrátí autobus do příkopy, bude zodpovědný za svůj čin, úředník, skladník, uklízečka, novinář – všichni neseme za své chování plnou odpovědnost. Neměla by stejná pravidla platit také pro politiky? Jistěže, omylů se dopouští každý a leckomu rupne občas v kouli. Někdy pak stačí upřímná omluva a dětský slib „já už to nikdy neudělám“, jindy je třeba provést i něco razantnějšího, aby se chyba neopakovala.

Za některé kiksy bychom nakonec měli být vděční. Ukazují nám pravý charakter a tvář lidí, kteří si před námi zvykli chodit jen v masce. Kdysi jsem slyšel pěkné pořekadlo – Z KAPRA ŠTIKU NEUDĚLÁŠ. Na to by měli slušní a poctiví obyvatelé Ústí nad Labem myslet, až budou opět uvažovat o tom, kdo povede jejich město.