Valentýnka pro mou lásku

Že 14. února nemají svátek jenom Valentýnové, ale také všichni zamilovaní, co jich po svědě chodí, jsem se dozvěděl poměrně pozdě. Moje generace, narozená za rachocení tankových pásů armád spřátelených zemí, a vyrůstající během Husákovy normalizace, se mohla s touto importovanou "novinkou" setkat až poté, co se otevřely hranice a marketingoví specialisté vyhlásili boj MDŽ. Nepatřím mezi ty, kteří nemohou tomuto láskyplnému obchodnímu dárku z Ameriky přijít na jméno, nezajímá mě, jestli na Valentýnovi někdo vydělává nebo ne a je mi fuk, že nemá v našich zeměpisných šířkách tradici. Naopak. Tento den vždy přívítám básnickou můzu, která mne stylovým polibkem na čelo (někdy to na mou lenost nestačí a následuje řádný kopanec do hýžďového svalstva) ponoukne k tomu, abych se pokusil o pár kýčovitých veršů na téma "Mám tě rád", aby pak ta přelétavá holka, celá rozesmátá z mé básnické neobratnosti, vyletěla oknem ven, někam do krajin Kainarů, Skácelů, Nezvalů a Hrubínů a celý rok se zase neukázala. Letos opět přifrčela. Takže - lásko moje - tohle ze mne tentokrát vyždímala... Jen si říkám, jestli za mnou neposílají Můzu čtvrté veršotepecké kategorie...

Valentýnka pro mou lásku

Rudé srdce z papíru

Pod ním visí na provázku

Nápis šitý na míru

Ozdobený ranní mlhou

z křehkých letních pavučin

Ovázaný hebkou stuhou

Opilý ze sladkých vín

Je to jenom holá věta

Klidně se jí můžeš smát

Písmenková omeleta

Víš, že tu já tuze rád

Valentýnka plná kvítí

Voňavě tě zaklíná

Pod ní - na barevné niti

Píšu: "JSI MÁ JEDINÁ"