Sex, drogy a rock´n´roll? Bejvávalo! Dnes jen „pivo, rum a taneček“

Vyrazili jsme v sobotu večer s kamarády na pravidelný pivní výlet. Ač nekuřáci, po špatné zkušenosti s takto zaměřenou hospodou, kde sice čepují v dýchatelném vzduchu dobrý mok, leč v hrubě podmírovém množství, kvůli čemuž jsou ochotni se se svými zákazníky i utkávat ve slovních soubojích, vydali jsme se do končin méně navštěvovaných, do zařízení, které si nenárokovalo patent na čistý vzduch.

Vypravím-li se do hostince, očekávám, kromě bezbřehé legrace a bezobsažných pseudointelektuálských keců pronášených osazenstvem stolu, včetně mě samotného, že večer bude gradovat a skončí pořádným alkoholickým orgasmem. S přibývajícími roky se však toto vyvrcholení často již vůbec nedostaví. Narozdíl od mladších let prcháme po půlnoci k přítelkyním, manželkám a dětem (nebo od přátel samotných), mnozí snad i s výčitkami svědomí, že vůbec vytáhli paty z domova.

Sobotní večer však byl jiný. Plzeň byla mimořádně kvalitní a také co do kvantity půllitrů, přistávajících na našem stole, bylo vše v pořádku. Dozlatova usmažené a křupavě lahodné brambůrky samy létaly do úst, cigaretový dým v lokále decentně šimral v nose a proto není divu, že jsme s kamarády E. a D. po půlnoci lehkým krokem vyskotačili do chladné podzimní noci s úmyslem, pokračovat v jízdě někde, kde je ještě veseleji.

V našem městě se nachází řadu podniků, jež nabízejí hudební radovánky spojené s možností požívání lihovin. Vypravili jsme se nakonec do šantánu, který už má léta své zvučné jméno, do zařízení, v němž si dávají dostaveníčko generace dětí s rodiči, kde hrají poslední ostrovní dance a techno, které střídají série neučesaných songů Kabátu nebo Tří sester, proložené melodiemi z pohádek Ať žijí duchové či Princové jsou na draka. Zkrátka – vydali jsme se směrem k jedné z nejzvrácenějších diskoték v krajském aglomeraci.

Na schodech do podzemí do bývalého krytu CO jsme strávili příjemnou půlhodinku čekáním a opileckou konverzací se štěbetajícími slečnami, abychom zjistili, že od naší poslední návštěvy před půl rokem si podnik začal účtovat vstup. Tento pak ohodnotil částkou 80 Kč + poplatek za šatnu. Nu – co naplat. Snad se brzy najde partaj, která bude bojovat i proti tomuto zhýralému a nelidskému poplatku.

Vevnitř, jak je v naší domovině běžným jevem, z něhož jsou všichni přespolní muži a hoši naprosto u vytržení, nacházela se silná přesila dívek a žen nejrůznějšího věku, postav a úmyslů. Ostrými lokty jsme si mezi těmito Amazonkami (naštěstí bez luků a tedy i bez deformací svých tělesných schránek) prorazili cestu k baru a pokračovali jsme ve spanilé pivní jízdě, kterou navíc na křižovatkách povzbuzovaly v její rychlosti rumové semafory.

Ani nevím, jak se to stalo, náhle jsme se ocitli ve víru tance na ploše, nadskakujíce a vrtíce se v rytmu jedné z rockovějších sérií večera. Ach, ten pocit! Člověk odhodí všechny zábrany a skotačí jako malé děcko, jemuž nezáleží na pověsti, věku ani následcích svých činů. Tanec jako čistá radost, pocit extáze, osvobození a bezčasovosti, až do úplného vyčerpání. Mé neortodoxní pohyby patrně nabudily skupiny mladých příznivců a následovníků obou pohlaví, kteří se družili kolem nekontrolovatelně se vymršťujících údů a snažili se sladit své pohyby s mými.

Když už jsem v jejich sevření neměl dost místa pro svůj výrazový tanec, prchl jsem pro novou dávku destilátů k baru. Děvče, jež zde plnilo funkci lihovinové záchranné pomoci, začalo vyzvídat, zda na mě někdo vylil kbelík vody. Nejdříve jsme nechápal, proč mluví o vodě, když vyžaduji rum, ale jakmile ukázala na mé tričko, došlo mi to. Ano – všechno to studené hořké pivo, které jsem během večera proléval svými útrobami, se proměnilo v tanec, a já jsem mohl svůj oděv doslova ždímat. Byl čas na krátký oddech.

Také kamarádi ustoupili z vydobytých pozic na tanečním parketu a schlíple postávali u stolku, čekajíce na přísun alkoholu. Viděl jsem, že D. propadá trudnomyslnosti. Začal mluvit o své ženě, kterážto doma spala a netušila, kde se její manžel nachází. Upíjel ze sklenice a stále častěji mluvil o odchodu. Marně jsem ho chlácholil slovy, že se v noci o hodinu vrací čas zpět a tudíž je před námi ještě řádná porce zábavy. Nechtěl slyšet, zachmuřeně hleděl kolem sebe a neustále se ptal, co na tomto místě pohledává.

Zato E. byl ve formě. Vyrazili jsme opět do bublajícího reje těl, čehož D. využil k tomu, aby z podniku zbaběle prchl za svou spící manželkou. S E. jsme vypili ještě nějakou tu sklenku, když tu jsem na něm začal pozorovat jistou únavu, kterážto se projevovala poklesem hlavy a zavíráním očí. Co však více, všiml jsem si, že začíná mít problémy s ovládáním své peristaltiky. Ve chvíli, kdy jsem spatřil v koutku jeho úst první slinu, jemně jsem ho natočil směrem k toaletám, kam snad spořádaně dokráčel, aniž by kohokoli potřísnil.

Než se však vrátil, potkal jsem kamarádku J, jež se zde loučila s dosavadním pracovním životem, jelikož, jak jsem zvěděl, dostala padáka. Já jsem zase dostal od ní panáka a strávil jsem skoro hodinu neveselým rozborem pracovních příležitostí v mediální sféře v našem regionu. Během hovoru jsem přes celý sál spatřil, jak je E. vyváděn ostrahou ven z podniku.

Neměl jsem již sil spěchat mu na pomoc, navíc, šel po dvou, což ve mně vyvolalo známky optimismu ohledně jeho stavu. Večer jsem tedy zakončil opět před dunícími reproduktory, kde jsem ze sebe dostal poslední zbytky energie.

Spal jsem asi tři hodiny. Zatímco v osmnácti jsem po podobných akcích vyspával až do odpoledne, nyní se budívám poměrně brzy. Nedlouho po zalehnutí jsem byl znovu na nohou, neuvěřitelně svěží, plný výborné nálady a koncentrované síly. Veškerý nahromaděný stres a deprese z běžného života jsem ze sebe svlékl jako had svou starou kůži. Napsal jsem E. zprávu, zda je vše OK - přece jen jsem měl menší výčitky svědomí, že jsem kamaráda nechal napospas osudu. Odpověď na sebe nechala pár hodin čekat, nicméně dorazila: „BYL JSEM VYVEDEN CCA V 5 H PRO SPANI. E.“

Svět vypadal báječně, až na mou ledničku, která skrývala svůj prázdný mrazivý vesmír, a ten hladově volal po naplnění. Vyrazil jsem do supermarketu, a koho nepotkám – D. s manželkou a dítětem mě už z dálky vesele zdraví. Jak se zdá, žena je o základních bodech nočního programu již zpravena a tedy vyrovnaná s realitou. D. se stručně vyptává na E., já stručně odpovídám, načež se rozcházíme a předběžně plánujeme další vycházku.

Ano, neděle byla plná euforie a entuziasmu, zato dnes mám pocit, že ze mě nějaký zlovolný upír vysál veškerou šťávu. Pracovní dopoledne jsem překousal jen silou vůle a odpolední slíbený výběh do lesa, který jsem měl absolvovat s E., se nekonal. Inu – proto vlastně vznikl tento text.