(Polo)pravda vítězí! aneb „Hledá se Lež“

Nedávno jsem sháněl dvacet deka sršního sádla na své alchymistické pokusy. Jak sami jistě uznáte, ingredience pro výrobu Kamene mudrců člověk nenajde v regálech supermarketu za městem. Dokonce ani v apatyce, byť jsem se snažil podstrčit prodavači třicetikorunový regulační poplatek, jsem úspěšný nebyl. Proto jsem se jal hledat dealera této - v blahoslavených dobách Rudolfa II. - zcela běžné suroviny, na síti.

Pátral jsem usilovně dnem i nocí. Nedopřál jsem si oddechu. Brouzdal jsem stránkami lidových léčitelů i farmaceutických kolosů, sháněl jsem informace na webech vládních institucí, naboural jsem se do systému tajných zednářských lóží, odkud jsem se po síti doplazil do virtuálních doupat novodobých alchymistů. Odtud jsem vyrazil směrem k portálům chemických gigantů. Výsledek? Mohl jsem zakoupit několik střelných zbraní, pár gramů stoprocentního kolumbijského koksu z Medelínu, obří balení viagry s množstevní slevou, ale ani miligram sršního sádla!

Nebyl jsem úspěšný ani na stranách náboženských organizací, neuspěl jsem v zatuchlých katakombách obskurních sekt, ve sféře sběratelů, chovatelů, pěstitelů a dokonce ani mezi bloggery. Moje pátrání však zcela zbytečné nebylo. Před mýma unavenýma, mžourajícíma očima se postupně zjevoval podivuhodný svět. Svět hledačů Pravdy.

Zatímco jsem sháněl sršní sádlo, většina obyvatel této planety pátrala po Pravdě a ještě to veřejně hlásala do světa. Hordy Křesťanů, Muslimů, Buddhistů, příznivců new-age, příslušníci mystických organizací, členové pseudopsychologických kroužků i davy obyčejných, průměrných občanů - všichni se zaklínali hledáním jediné, univerzální, všespasitelné a osvobozující Pravdy (a mnozí ji dokonce za jeden podpis vlastní krví nabízeli jako skvělý kauf). Přišlo mi to k smíchu.

Lidé prahnou po nezpochybnitelné Pravdě tisíce let a soudě podle toho, jak usilovně se za touto chimérou táhnou, zůstává její univerzální pramen stále ukrytý kdesi v neznámých hlubinách. Nejrůznější guruové, církve a náboženští PR maséři se sice snaží bezradné a vyjukané ovečky přesvědčit, že právě oni si s tou pravou a jedinou Pravdou už dávno tykají a chodí společně „na jedno" do „Hospůdky U Spasitele" - stačí jen dát se k nim do party, aby žíznící duše ukojila svou potřebu. Hlavní je nepochybovat, po ničem nepátrat a nic už, proboha, neřešit. Kupodivu, ten fígl s dřevěným panákem slepé víry navlečeným do zlatem vyšívaných hader značky „Pra(v)da", vychází těm impotentním ubožákům dodnes. Všechny je spojuje jedna věc - vezmou osobní zkušenost a snaží se z ní udělat něco univerzálně platného.

Není tedy čas celý ten humbuk s názvem „Hledání Pravdy" poslat do kytek a začít slídit po něčem jiném? Kam dlouhá staletí pátrání po téhle imaginární květině vlastně civilizaci přivedla? Člověk ani nemusí mít červený diplom z filozofické fakulty, aby mu to docvaklo...

A proto nehledám Pravdu. Hledám Lež! Zdá se, že by to mělo být snadné, vždyť lží je kolem nás skoro tolik jako hloupých politiků. Odhalit je, nemůže být nic těžkého. Pokud uvažujete takto, přeřaďte svou mentální převodovku na vyšší rychlostní stupeň. Nebo zařaďte zpátečku a vraťte se na začátek článku.

Stejně jako není jednoduché vyhrabat univerzální Pravdu, není snadné najít krystalicky čistou nepravdu. Žijeme v době polopravd a pololží, v čase, kdy se obě složky dokonale promíchaly, splynuly, stmelily se do konzistentní, nahnědlé, kašovité hmoty, z níž se dají jen těžko vypreparovat zpět v ryzí podobě.

Je snad někdo opravdu tak naivní aby si myslel, že nám ekologové, vlády, Bible, Korán a média jenom lžou a lžou a lžou? Na co nachytali nacisté, komunisté, Křesťané a Muslimové tolik lidí, schopných ve jménu jejich svaté Pravdy mučit, vraždit a páchat ty nejbestiálnější činy? Jenom na lži? Nenechte se vysmát. Málokdo je tak beznadějně hloupý, aby nepoznal čistokrevnou lež. Stačí však do ní přimíchat špetku Pravdy (minimálně v Bibli a Koránu jí víc nenajdete) a všechno vypadá úplně jinak...

Jaký je tedy rozdíl mezi hledáním Pravdy a Lži? Proč se raději pídit po té ošklivce, kterou každý opovrhuje, ale s níž denně špásuje a vesele souloží, a již přesto zapírá jako Petr Krista? Odpověď je jednoduchá jako bodnutí sršního žihadla. Právě proto, že všichni pátrají po Pravdě, je tak prosté a účinné navléct Lež do jejího neposkvrněného hábitu a předhodit ji na scénu před hlediště plné hledačů.

Lež maskovaná za Pravdu - to je tak běžný obrázek, že už nám na něm nepřijde nic divného. Stačí mrknout na reklamní triky a slogany nebo na předvolební kampaně politických partají. Koneckonců - na každé masce je cosi pravdivého a dobrému herci uvěříme všechny kreace, gesta a repliky, které nám nabídne. A tak nám církve, vlády, státní korporace, ekologové, astrologové a tisíce dalších vykutálených existencí přehrávají své divadelní hry, a my na ně znovu a znovu (snad dokonce radostně) skáčeme jako na hollywoodské slaďáky, při nichž během závěrečných scén brečíme navzdory tomu, že jsme si to předem zakázali.

S hledáním lží je to jinak. Protože po Lži se pídí málokdo, bude se také zřídkakdo snažit načančat Pravdu jejími ozdobami. Jaký by to mělo smysl? Proč se s tím namáhat? To fakt postrádá logiku... Je tedy zřejmé, že pátrání po Lži, velmi často se tvářící jako nejsvětější Pravda, bude patrně účinnější než hledání Pravdy, která je pravděpodobně jen maskovanou Lží...

Najdeme-li Lež, poznáme-li ji a identifikujeme, svlékneme-li její závoje ze zahalené krasavice, uvidíme snad konečně jiskřící nahou Pravdu (pokud z ní ovšem vykucháme prsní implantáty). Život je plný těžko uvěřitelných paradoxů, proč by tedy Lež nemohla být jedním z klíčů, který otevře bránu k Pravdě?

Ale to jsem odbočil. Nuže - nemáte někdo na prodej dvacet deka sršního sádla?