Nic není jako dřív – ačkoli drobná paralela by tu byla…

Odrazem toho, co čeští politici skutečně dělají pro své voliče, jsou tuzemské silnice. A tak zatímco se politické partaje předhánějí v bohapustém vyhazování stamilionů za stupidní a manipulativní předvolební kampaně, můj automobil se na děravých cestách (na něž chybí právě ty rozházené stamiliony) pomalu mění v domlácenou a rozhrkanou hromadu samohybných nervů. Měním se spolu s ním. Také můj život nijak pozitivně neovlivní astronomické částky promrhané politiky na vzájemné očerňování nebo sebechválu. Mám práci, platím daně, zdá se, že jsem se usadil a zopatrněl. Energii, kuráž, hravost a cit pro údiv převálcoval stereotyp a někdy i pocit beznaděje. Na děravých životních cestách se pomalu měním v domlácenou a rozhrkanou hromadu samohybných nervů. Jsme na tom podobně, já a můj vůz.

Lak mé Kojoty zdobí nepravidelně rozeseté šrámy, drobné jako oděrky na tváři hospodského rváče. Vyvolávají dojem komplikované minulosti. V kombinaci s černou barvou a někdejší pověstí špičkové závodní káry působí poměrně nebezpečně. Tento dojem však poněkud kazí věk. Jsme na tom stejně, já a můj vůz.

Bývalo to nejspolehlivější auto na světě. Ostatně – už jste někdy viděli porouchanou Kojotu? Podávala vždycky spolehlivé a nadstandardní výkony. Stačilo do ní lít benzin a jednou ročně nechat vyměnit olej. Býval jsem spolehlivý, dochvilný a seriozní člověk. Ostatně - už jste někdy viděli nemocného Kvasňu? Podával jsem vždy spolehlivé a nadstandardní výkony. Stačilo mi poslat pár drobných na účet, lít do mě plzeňské pivo a jednou na rok vyexpedovat na dovolenou. Jsme na tom stejně, já a můj vůz.

S přibývajícími roky v Cruelle občas něco zakřípe, zavrže, zaklepe nebo se zasekne. Už se jí tolik nechce hnát do kopců. S přibývajícími léty stále častěji skřípám zuby, vržou mi kolena (mazání opodeldokem nepomáhá) a umím se pořádně zaseknout - to když mě někdo nutí do něčeho, co mi nejde pod frňák. Jsme na tom stejně, já a můj vůz.

Cruellin outfit dávno nesplňuje nejpřísnější estetické normy. Kulatá světla se už léta nenosí a rezavých míst na karoserii přibývá jako pouští na mapě světa. Můj outfit má do modelingové elity z křídových papírů lifestylových magazínů stejně daleko jako pramen Amazonky k Atlantiku a šedivých vousů mám už víc než Mikuláš, Děda Mráz a Santa dohromady. Cruelle stačí střídat letní gumy za zimní a obráceně. Drahomír střídá zimní bundu a kšiltovku za krátké kalhoty, sandály a sluneční brýle. Na gumy už moc nemyslí. Jsme na tom podobně, já a můj vůz.

Bude mi to jistě líto, ale jednou se své oblíbené a vychvalované Kojoty zbavím. V mém životě pro ni nebude místo. Za nějaký čas skončí jako vrak nebo šrot a zmizí ze světa. Nebo s ní spojím svůj život při osudovém karambolu. Snad jí to bude líto, ale jednou se mě možná moje holka zbaví. V jejím životě už pro mě nebude místo. A za nějaký čas skončím jako vrak totálně našrot. A pak zmizím ze světa. Anebo s ní spojím svůj život při nějakém osudovém karambolu. Jsme na tom stejně, já a můj vůz…