Jsem úředník! Kdo je víc?

Odpovězme si na jedinou otázku: Stojí na vývojovém žebříčku života výše prvok známý pod označením měňavka nebo nepotřebný (čili téměř každý) úředník?

Ač se na první pohled může zdát toto srovnávání naprosto nesmyslné, šoupneme-li problém pod elektronový mikroskop a budeme-li se pozorně dívat, uvidíme překvapivě mnoho podobností. Víte například, že améby, jak se měňavkám též říká, po sobě nezanechávají nic, co by při zpětném pohledu do historie jednoznačně prokázalo, že existovaly? Žádné kosti, zkameněliny, zubní protézy, snubní prsteny. Nic. Drtivá většina úředníků je na tom podobně. Jejich „pracovní" existence (nepočítáme-li hromady zbytečných lejster, jež skončí nakonec ve skartovačích) je jako pšouk - chvíli nepříjemně páchne, ale nakonec se rozplyne a nezůstane po něm zhola nic.

Absence pozůstatků améb souvisí jistě i s tím, že se rozmnožují dělením. Každé následující pokolení je dokonale stejné jako to předchozí. Svým způsobem je první améba, která kdy žila (a o jejímž datu narození nevíme víc než o sexuálních praktikách předsedy největší opoziční strany), stále mezi námi. Jen počet exemplářů narostl do gigantických rozměrů. O tom, kdy se zrodil první úředník, se můžeme také jen dohadovat, ale skoro bych se vsadil, že od dnešního byrokrata se příliš nelišil. Že ten současný používá namísto pečetního prstenu digitální podpis, nehraje žádnou roli. Jisté je, že počet administrátorů narostl během věků, stejně jako je tomu u měňavek, do astronomických čísel.

Základním životním prostředím převážné většiny améb je voda. Velmi často si libují v zahnívajících stojatých břečkách. Rejdištěm úředníka je bažina administrativní budovy, s buňkami vytopených (případně klimatizovaných) kanceláří, vybavených stolem, stovkami druhů formulářů, razítkem a především pravomocí zašlapat bližního svého do země. Čím méně se toho v těchto předimenzovaných byrokratických mraveništích děje, čím více zahnívajícího klidu, tím lépe. A běda těm, kdo by jej chtěli rušit!

Některé druhy měňavek žijí ve střevech jiných živočichů (včetně lidí) a parazitují na nich. Také nemálo úředníků dokáže zalézt do tlustých střev svých nadřízených, a ti činí totéž v případě svých šéfů a představených, a těží z této rektální akrobacie stejně jako měňavky. Na amébovou úplavici umírají ročně miliony lidí. O tom, kolik životů mají na svědomí byrokraté, se však nedočteme. Snad proto, že veškeré statistiky končí v jejich šuplících.

A nakonec ještě jedna analogie - na měňavky jsou skoro všichni krátcí! Améby jsou totiž na konci potravního řetězce. Neexistuje tvor, který by se jimi programově živil, jenž by je cíleně lovil. A tak to nakonec není lev ani druh, jenž si pyšně a nepochopitelně říká homo sapiens, kdo je králem tvorstva, ale obyčejná, ani ne milimetr velká měňavka. A není snad na začátku i na konci každé lidské činnosti, ba i samotného života, nějaký byrokrat, matrikář či revizor, aby něco schválil, zapsal, potvrdil, pozměnil, doporučil, povolil, uzavřel nebo zamítl? Kdo si troufne na pána tvorstva - na úředníka?

Patrně nikdo - a to ani v dobách ekonomické krize. Soukromé firmy omezují investice, počet zaměstnanců i výrobu. Vlády se populisticky a naoko snaží pumpovat peníze do „soukromého" sektoru, brečí nad těžkými ztrátami v příjmové části rozpočtů, blábolí o sociálním smíru a pomoci, a přitom jen v naší zemi platí daňoví poplatníci desetitisíce zbytečných úřednických měňavek. Nikdo si netroufne vyhnat je ze zahnívajících stojatých vod jejich kanclíků, od bublajících kávovarů a nesmyslného přenášení nepotřebných fasciklů. Jak je možné, že v době rychlého internetu, počítačů a dalších komunikačních prostředků, počet byrokratů stále stoupá? Kolik jich ještě planeta uživí?

Vrátíme-li se k otázce z úvodu, jak si odpovíme? Ať už postavíme byrokrata těsně nad vývojový stupeň améby (o čemž dost silně pochybuji) nebo skončí o patro níž, je jisté, že obě skupiny mají mnoho společného.

V odborné literatuře jsem nenašel nic o tom, zda by améby přežily případnou jadernou apokalypsu, ale jsem si téměř stoprocentně jistý, že úředníci by ji přečkali. A jakmile by to stupeň radioaktivity dovolil, vytáhli by znovu svá razítka, formuláře, povolení, normy a nařízení, aby nalinkovali život těm, kteří by si snad troufli přežít konec světa spolu s nimi...