Jen sedej, stopařko – kampak chceš vzít?

Na začátku 21. století se nehroutí jen ekonomika, ale také zažité stereotypy. A to je zatraceně dobře...

Jen sedej, stopařko - kampak chceš vzít?
Přece tu nebudeš u krajnice hnít?
Tak milá a sympatická slečna
Nemůže být přece nebezpečná

Že je ti horko? Nu - sundej si svetr -
Neboj se - civím jen na tachometr
Jakže se jmenuješ? Říkáš, že Zdenka?
A copak? - Že drtí tě podprsenka?

Tož jen s ní dolů, jsme přece lidi
Vždyť stejně musím pozorně řídit
A tvrdíš, že taky botky tě tlačí?
Klidně je sundej - ale to už snad stačí!

I džíny jsou těsné? Je to snad vtip?
Jistě, máš pravdu, bez nich vypadáš líp
V šeru se lesknou dvě bílá stehna
A před námi cesta nedohledná...

Po dalším kiláku už sedí tu nahá
Dychtivá dlaň mi na stehno sahá
Přidávám plyn - i když jedu z kopce
Prsty se probíjí do poklopce

Přivírám oči, čelím mikrospánku
Vnímám už jenom tu nymfomanku
A ona dokončí práci - to se cení
Pak polkne a pípne: „Dík za svezení!"