Demokracie je podvod. Ten největší podvod všech dob...

Jaká je pravděpodobnost, že si na hlasovacím lístku ve volbách vyberete charakterního a profesně schopného člověka? A jak velká je šance, že zvolíte vychcaného grázla, nebo neschopného parazita? Netvrďte mi, že je to 50 na 50...

Tento systém, jemuž se říká „demokracie“ a je prosazován tzv. „svobodnými volbami“, není postaven na tom, aby generoval a vynášel nahoru morálně silné, moudré, prozíravé, odvážné a spravedlivé jedince s kritickým – a zároveň jistým shovívavým – pohledem (a nadhledem) na člověka i společnost jako celek. Tento systém je dokonalým výtahem k moci pro psychopaty, uzurpátory moci, blázny, samozvané mesiáše a manipulátory davů. Čím víc emotivně křičíš (o demokracii), čím víc urážíš názorové oponenty a děláš z nich zplozence pekla, tím víc máš navrch.

„Nejúčinnější zjištěné pravidlo zní: „Chcete-li vyhrát kampaň, očerněte protivníka něčím novým, přitom účinným, do rozboru skutečných politických problémů se přitom nepouštějte,“ píše profesor František Koukolík v knize Vzpoura deprivantů.

Opravdová demokracie může fungovat pouze v malých komunitách, kde se lidé osobně znají a vědí, že Pepa se sice tváří jako mistr světa a v hospodě je s ním náramná sranda, ale jinak je to zmrd, který mlátí manželku a terorizuje děcka. Vědí, že Jana se na každého sympaticky usmívá, ale taky ráda každému, kdo si řekne, podrží, že Milan umí dřít jako hovado, ale taky fest chlastá, a že Ludva sice šéfuje malému podniku, ale je otrokem herních automatů a online kasina. A taky ví, že Franta sice moc nemluví, ale umí držet slovo a má pěknou zahrádku a opravený dům. A Lidka zase peče prima dorty za dobrou cenu a snaží se vám vyhovět, i když přijdete s šibeničním termínem.

Jenže naše „demokracie“ funguje na tom, co o sobě nechají rozhlásit ti, kteří chtějí ke korytům a držet v rukou moc. Lidé, které jejich voliči osobně neznají. Znají jen obrázek od marketérů. Vítek je svině, která se neštítí ničeho, ale na plakátech a billboardech vypadá jako správný chlap a chytrým sloganem tvrdí, že všem pomůže. Danuše je piča jak Grónsko a blbá je jak troky, ale v předvolebním klipu z ní rejža udělá málem filozofku, která má o 30 kilo míň než ve skutečnosti.

František Koukolík v knize Vzpoura deprivantů dále píše:

„Jak pravil s úsměvem a naprostou vnitřní jistotou zkušeného člověka vlivný televizní činitel: „Budeme-li chtít, uděláme z vás během šesti měsíců prezidenta. Bude-li to nutné, za dalších šest měsíců vás zlikvidujeme.“ Záleží jen na tom, aby se uměle vytvořený obraz systematicky, dlouhodobě opakoval a posiloval, například výsledky průzkumů veřejného mínění, vhodně volenými rozhovory s celebritami...

Jedinec nebo skupina, kteří kontrolují hlavní masová media, například televizní kanál sledovaný většinou populace ve státě, kde vládne mechanická demokracie, tímto způsobem buď nepřipustí, nebo doslova odepíší jakoukoli politickou konkurenci, byť by byla jakkoli moudrá nebo tvořivá.

Jestliže se ve zprávách a výpovědích okázale zdůrazňují základní lidské hodnoty, například pravda, láska, spravedlnost, dobro a zlo, Bůh, buďte opatrní víc než dvojnásobně. Lidé se nejsnáze dají polapit na to, co mají rádi a čemu věří, co rádi poslouchají, například na vizi prostého, laskavého a bezpečného světa, který by si přáli. Jedinci a skupiny, které se těmito hodnotami nápadně a soustavně ohánějí, bývají zcela cyničtí manipulátoři nebo nepříliš bystré loutky v rukách těchto manipulátorů, obvykle lapené na vlastní ješitnost.“

Jak lze tedy někoho „svobodně volit“, když do propagandy, manipulace a lakování reality se nalévají miliardy? Tohle je regulérní byznys, který se skutečnou demokracií nemá nic společného. Gigantický byznys, propletený s náboženstvím, protože z tzv. „demokracie“ se stalo čiré náboženství. Je to ono „zlaté tele“, před kterým jsme varováni v Bibli. Má svoje kněze, fanatické věřící i stáda pokorných oveček, které ochotně zabečí pokaždé, když některý z biskupů této víry zmíní, že je „demokracie v ohrožení“. A ohrožuje ji každý názor, který je jen trochu kritický. Ve jménu náboženství „demokracie“ a jeho „vývozu“ do nejrůznějších koutů světa už byly zabity, zmrzačeny a ožebračeny desítky, možná stovky milionů lidských bytostí.

Tzv. „demokratické volby“ jsou jen přehlídkou obchodníků s deštěm. Kupujeme něco, co jsme nikdy neviděli, o čem nic nevíme, co neznáme, a myslíme si, že se podílíme na „nejlepším systému na světě“.

Existuje pár autorů, ke kterým se vracím pořád dokola, a furt mě baví, inspirují a fascinují. Jedním z nich je Robert A. Heinlein. Ten téměř v každé publikaci zmiňoval a předjímal kolaps civilizace, jak ji známe v současnosti. O demokracii a volebním právu píše toto:

„V průběhu dějin se lidé snažili vložit svrchovanost do rukou, jež ji budou strážit a rozumně užívat pro dobro všech. Raným pokusem byla absolutní monarchie, vášnivě obhajovaná jako „božské právo králů“. Příklady v dějinách sahají od absolutní monarchie až k naprosté anarchii; lidstvo vyzkoušelo tisíce způsobů a ještě více jich bylo navrženo, některé tak extrémní jako mravencům podobný komunismus prosazovaný Platonem pod zavádějícím názvem Republika. Ale snaha byla vždy moralistická: zajistit stálou a shovívavou vládu.

Všechny systémy se toho snaží dosáhnout omezením svrchovanosti na ty, o nichž se VĚŘÍ, že jsou natolik moudří, aby ji používali správně. Opakuji „VŠECHNY systémy“, a dokonce i takzvané „neohraničené demokracie“ vylučovaly z občanství ne méně než čtvrtinu své populace v důsledku věku, narození, daně z hlavy, kriminálního rejstříku atd.

Volební právo je k tomu, aby poskytovalo autoritu, je to nejvyšší autorita, od níž se všechny ostatní autority odvozují. SÍLA občanství je silou, nahou a surovou mocí důtek a sekery, ať už ji vykonává deset lidí nebo deset miliard, politická autorita je SILOU. Ale tento vesmír se skládá z doplňujících se dvojic. Co je doplňkem autority? ODPOVĚDNOST.

Autorita a odpovědnost musí být vyrovnané – nebo začne vyrovnávání, stejně jistě jako teče proud mezi body o nestejném napětí. Připuštěním nezodpovědné autority rozesejete zkázu. Volat k odpovědnosti člověka za cokoliv, co nemůže kontrolovat, je slepé a idiotské. Neomezené demokracie jsou nestabilní, protože jejich občané nezodpovídají za způsob, jakým projevují svou svrchovanou autoritu jinak, než tragickou logikou dějin. Nebyl podniknut žádný pokus určit, zda je volič sociálně odpovědný v rozsahu své doslova neomezené autority. Pokud volí nemožné, nastane místo toho katastrofální možné – a odpovědnost je mu pak vnucena chtě nechtě a zničí jak jej, tak i jeho chrám stojící na hliněných nohách.

Protože svrchované občanství je nejvyšší lidskou autoritou, musí každý, kdo jej požívá, přijmout i nejvyšší společenskou odpovědnost – každá osoba, která si přeje vykonávat kontrolu nad státem, musí být ochotna nasadit vlastní život – a v případě potřeby jej ztratit – k zachování života státu. Nejvyšší odpovědnost, kterou může člověk přijmout, se tak vyrovnává nejvyšší autoritě, kterou člověk může uplatňovat. Jin a jang, dokonalé a vyrovnané.

Existuje jedna stará píseň, v níž se tvrdí, že všechny nejlepší věci v životě jsou zadarmo. To není pravda! Je to zcela špatně! Toto je tragický omyl, který vede k úpadku a zhroucení demokracií dvacátého století. Tyto vznešené pokusy ztroskotávají, protože lidé byli vedeni k víře, že si mohou jednoduše odhlasovat všechno, co chtějí, a dostat to bez dřiny, potu a slzí.“

Ano, je to podvod. Ten největší podvod všech dob…