Plašil neplaší. Snad si konečně získá české fanoušky

Vácha je zraněný, proti Islandu hrát nebude. “A jéje, snad tam Vrba nedá Plašila. Radši Hořavu, Pospíšila nebo starého dobrého Hübschmana.” Takových fanouškovských tužeb jsem na internetu viděl minulý týden několik. Trenér je nevyslyšel, postavil právě Jaroslava Plašila. A dobře udělal.

Přál bych si, aby právě vítězný zápas proti Islandu změnil náhled fanoušků na dvaatřicetiletého záložníka francouzského Bordeaux. Nejen proto, že odehrál velmi povedený zápas a zařídil vítězný gól, ale proto, že je Plašil příkladným reprezentantem, se kterým je radost pracovat, a také jedním z mála českých fotbalistů, který pravidelně hrává již několik let evropskou top soutěž (Ligue 1, Primera División, Serie A).

Kdyby tomu tak nebylo, neměl by Plašil na svém kontě 91 odehraných zápasů za český národní tým, Tomáš Rosický by nebyl strašně rád, že je populární Pláša zpět, neboť je skvělým týmovým hráčem, a Pavel Vrba by s ním po včerejšku nebyl maximálně spokojený.

Averzi si vůči Plašilovi vypěstovali čeští fanoušci během ne úplně šťastného reprezentačního období pod Michalem Bílkem. Ten na něj (stejně jako ostatní trenéři) pravidelně sázel, ale kvůli neatraktivní hře a (kromě Eura v Polsku) také neuspokojivým výsledkům to od veřejnosti schytával právě Plašil.

Vzhledem k tomu, že sympatický blonďák odešel do zahraničí již v sedmnácti letech a také kvůli silnému francouzskému přízvuku si zrovna nelibuje v mediální pozornosti, nemá v Česku tak dobrou image jako jiní. Proto byl vždy snadným terčem kritiků.

Jako správný profesionál si z toho však Plašil nedělal hlavu, poctivě pracoval a vždy odváděl pro tým maximum. Hrál, kde bylo třeba, a neremcal. Jindy nehrál, taky neremcal. Jako při posledním srazu, kde Plašil odehrál v Turecku pouhou minutu a v Kazachstánu nenastoupil vůbec. Opět jsem slyšel názory typu: “Být jím, na reprezentaci bych se vykašlal. Ve dvaatřiceti letech přece toto nemá zapotřebí.” Má, proto je třeba si podobných fotbalistů vážit.

Teď by se situace mohla změnit a český fanoušek by měl ukázat, že není zakomplexovaným buranem, který si jen stěžuje na Plašilovo zahrávání standardních situací, ale tím, kdo umí změnit názor a uznat kvality nedoceněného hráče, který toho pro český fotbal udělal víc než dost. A to bez ohledu na to, jestli příště rodák z Opočna nastoupí od začátku a opět odehraje výborné utkání, nebo bude krýt záda Lukáši Váchovi na lavičce.