Na prvním turnaji EHT dostali od Vladimíra Růžičky šanci mladí hráči širšího kádru reprezentace včetně osmi nováčků. Nepropadli. Na další akci už by to však chtělo pozvat osvědčené borce, u kterých je pravděpodobnost zúčastnit se domácího mistrovství světa mnohem vyšší.
Dávat šanci mladým talentům v turnajích Euro Hockey Tour? Jednoznačně ano. Od toho také podobné akce jsou. Hráči z extraligy si zkusí tempo mezinárodního hokeje a trenéři si udělají obrázek o tom, jestli jsou schopni vyrovnat se špičkovým hokejistům z Finska, Švédska a Ruska. Je dobré mít širší základnu a vědět, kam v případě potřeby sáhnout. I z toho důvodu, aby následně nevznikla generační mezera mezi ostřílenými plejery a mladíky z juniorských reprezentací.
Na druhou stranu nemohou hráči dostávat šance jen proto, že jsou mladí. Musí si ji zasloužit. A to nejen v reprezentaci, ale i extralize, což je věčně omílané téma. Proto by bylo vhodné na předvánoční Channel One Cup pozvat hráče, kteří o své kvalitě již několikrát přesvědčili kouče i fanoušky.
Nechtěl bych některým hokejistům, kteří se účastnili listopadové Karjaly, brát naděje, ale právě z krajánků bude z drtivé části složen kádr pro domácí MS. A při vší úctě k nim je kvalita právě na straně těch, kteří prošli třeba zámořím a nyní už nějaký pátek válí v Rusku. Vidět osvědčené borce v akci ještě před samotným šampionátem by určitě uvítali i čeští příznivci, zvlášť když se první zápas Channel One Cupu se Švédskem bude hrát v pražské O2 Areně.
V KHL se tradičně daří oběma bratrům Kovářovým, Červenkovi nebo Sobotkovi. Vysoký standard si drží Novotný, Koukal, Kašpar či obránci Němec s Kolářem. Za zkoušku by určitě stál i třiadvacetiletý Roman Horák, se 16 góly nejlepší český střelec v KHL, který si vyzkoušel dokonce i NHL.
Rovněž z navrátilců do extraligy se dá vybrat. Kvůli nádoru na ledvině bohužel vypadl třinecký Irgl, s jeho spoluhráčem Klepišem či litvínovským Petružálkem se však rozhodně musí počítat taky. Tvrdit muziku v obraně by opět mohl Čáslava, zajímavé by bylo po letech zkusit třeba Kleslu, jenž odehrál téměř sedm stovek utkání v NHL.
Samotnou kapitolou je Martin Ručinský. Po třiačtyřicetiletém matadorovi, který by mohl většinu extraligových hokejistů stále učit bruslit, koutkem oka pokukuje i trenér Růžička. Bylo by případně fér dát mu před samotným šampionátem šanci opět si zkusit úroveň mezinárodního hokeje. Tím spíš, kdyby figuroval v konkurenceschopném mančaftu, kde by hlavní tíha odpovědnosti neležela na jeho bedrech.
Nechci však rozhodně říci, že by reprezentační dres měli oblékat pouze ti, kteří jsou protřelí zahraničím. Za vyzkoušení by stáli třeba královéhradecký Mertl, který podává druhou sezonu v řadě velmi solidní výkony, Tomáš Svoboda, jenž svým příchodem pozvedl Vítkovice a v poslední nominaci figuroval mezi náhradníky, či třinečtí Hrňa s Rákosem.
Až ve chvíli, kdy by na soupisce zbyla místa, bych doplnil tým o mladíky, kteří po Karjale nestagnují a hrají v extralize první housle (Radil, Filippi, Roth, Kempný či Polášek). V tu chvíli by totiž nominaci dostali opravdu za odměnu a za předváděné výkony, nikoli díky věku. A ti ostatní, kteří by se do Soči nepodívali, by třeba začali o to víc makat. (Výjimkou je brankář Francouz, který by dle mého měl být do reprezentace jakožto nejlepší gólman extraligy stále více zapracováván.)
I přes svou (správnou) vizi dávat šanci mladým hráčům jsem si jist, že Vladimír Růžička s výše uvedenými zkušenými hokejisty počítá a že je v dresu národního týmu uvidíme dřív než na mistrovství světa.
Že je většině jmenovaných kolem třiceti let? Tento fakt snad není handicapem. Rozhodovat by měla výkonnost.
Nejsme totiž Kanada, která si může dovolit ingorovat některé borce, protože dokáže postavit nejméně dva stejně silné mančafty.
