Firmu pro věk umělé inteligence bychom už dnes postavili úplně jinak

Umělá inteligence už dnes umožňuje stavět firmy s jinou hierarchií, procesy i rozdělením práce. Nejde o vzdálenou vizi, ale o praktickou možnost, která mění roli manažerů i expertů.

Sedm a půl roku jsem řídil fakultní nemocnici se třemi tisíci zaměstnanci. Velká organizace stojí na procesech, hierarchii, odpovědnosti a předávání informací. Jenže velká část této architektury vznikla v době, kdy veškerou informační, analytickou a koordinační práci museli dělat lidé. To už dnes neplatí.

Představme si, že ředitel, ekonom, právník, projektový manažer nebo špičkový odborník nemá jen přístup k chatbotu, ale vlastní agentskou vrstvu. Agenti znají jeho cíle a odpovědnosti, mají řízený přístup k potřebným firemním systémům a datům, sledují vnější zdroje, průběžně vyhodnocují změny a práci si mezi sebou předávají. Jeden shromažďuje podklady, druhý je analyzuje, třetí hledá slabiny závěru a další sleduje, zda se nezměnily podmínky. A na rozdíl od člověka mohou pracovat nepřetržitě.

To je něco podstatně jiného než rychlejší psaní e-mailů nebo příprava prezentace. Většina dnešního používání umělé inteligence pořád funguje tak, že člověk položí otázku, dostane odpověď, rozhodne, co bude dál, a zadá další úkol. Člověk je stále tím, kdo celý proces drží v hlavě. Skutečný zlom nastává ve chvíli, kdy navrhneme celý proces tak, aby část práce mohla probíhat autonomně: co ji spustí, kdo získá informace, kdo je vyhodnotí, kdo výsledek zkontroluje, kdy může práce pokračovat sama a kde se naopak musí zastavit před rozhodnutím člověka.

A právě tady začíná být zajímavá otázka, kterou bych si jako bývalý ředitel velké organizace položil dnes: Kdybych tento proces stavěl od nuly, kolik jeho současných kroků by vůbec ještě muselo existovat? Nestačí totiž vložit agenty do dnešních procesů. To by bylo podobné, jako kdybychom kdysi všechny papírové formuláře jen oskenovali a začali je posílat e-mailem. Technologie se změnila, ale organizace práce zůstala stejná.

Ještě zásadnější dopad může přijít v hierarchii. Část organizačních stupňů existuje proto, že člověk má omezenou schopnost sledovat informace, koordinovat práci a připravovat rozhodnutí. Vedoucí potřebuje další lidi, kteří mu shromažďují data, připravují souhrny, hlídají termíny, kontrolují plnění a upozorňují na problémy. Pokud významnou část této práce dokáže průběžně vykonávat agentská vrstva, mění se i smysl některých manažerských rolí. Hodnota vedoucího se přesouvá od přenosu informací k úsudku, prioritám, vedení lidí, řešení výjimek a odpovědnosti.

Představme si například vedení firmy s desítkami projektů. Dnes dostává pravidelné přehledy, které někdo musí připravit a které často popisují stav několik dní starý. Agentská vrstva může průběžně sledovat projektové systémy, finance, smluvní povinnosti, termíny a další povolené zdroje a nezahlcovat vedení dalšími tabulkami, ale upozorňovat pouze na to podstatné: tady vzniká nové riziko, tady se dvě informace rozcházejí, tady přestala platit původní domněnka a tady pravděpodobně vznikne problém, pokud se dnes nic nezmění.

Ředitel tím neztrácí svou roli. Naopak může získat mnohem větší rozhodovací kapacitu. A totéž platí pro odborníky na všech úrovních organizace. Právník může mít automaticky sledované změny předpisů a smluvní rizika, projektový manažer průběžně aktualizovaný obraz závislostí a problémů a analytik se může méně zabývat sháněním podkladů a více jejich skutečnou interpretací.

Pokud se toto začne dít současně na desítkách nebo stovkách míst jedné organizace, nemění se už jen produktivita jednotlivců. Mění se kapacita celé firmy. Jeden člověk může zvládnout větší rozsah odpovědnosti, část mezistupňů ztrácí původní informační funkci, některé procesy se výrazně zkrátí a jiné mohou úplně zmizet. Firma může reagovat rychleji, protože část její analytické a koordinační kapacity pracuje i ve chvíli, kdy lidé nepracují.

Samozřejmě to neznamená pustit agenty bez kontroly do všech firemních systémů. Právě naopak. Čím více autonomie mají, tím přesněji musí být určeno, k čemu mají přístup, co smějí pouze číst, co mohou změnit, kdy potřebují souhlas a kdy se musí zastavit. Lidský úsudek, odpovědnost a rozhodovací pravomoc nezmizí. V dobře navrženém systému budou naopak mnohem jasněji vymezené.

A právě proto mi připadá příliš malé ptát se, kolik zaměstnanců už ve firmě používá umělou inteligenci. Důležitější otázka zní: Jak by měla firma vypadat, pokud rozhodující lidé a odborníci mají k dispozici vlastní agentskou vrstvu a část práce může bezpečně a nepřetržitě probíhat bez jejich přímého řízení?

Kdybych dnes stavěl velkou organizaci od začátku, se stejnými cíli a odpovědností jako dříve, ale s možnostmi, které máme už nyní, rozhodně bych ji nepostavil stejně. Měla by jinou hierarchii, jiné procesy, jiné rozdělení práce a pravděpodobně i jiné role.

A to není vzdálená předpověď. V omezených, dobře vymezených a kontrolovaných procesech můžeme takovou organizaci začít stavět už dnes.