Zamyšlení na Vysočině a co Liberland?

Prvomájový prodloužený víkend jsem strávil se snoubenkou na velice přijemném míste ve dvoře v Borovné u Telče. Když je člověk odříznut od civilizace, donutí ho to k nemalému zamyšlení. Protože z určitého úhlu pohledu tam lidé doopravdy žijí a nepřežívají jako ve městech.

Byl to krásný statek s mnoha zvířaty. Psi, kočky, koně, ovce, prostě to, co ve městě někdo neuvidí za celý život a vše v klidné harmonii spolu souznělo a žilo. Tiché prostředí a nádherná krajina. Snažil jsem se vcítit a pochopit Ty lidi, proč tam bydlí, ale nechtěl jsem se zeptat, aby to nevyznělo špatně. Chtěl jsem si na tu otázku odpovědět sám. Po klidné noci, kdy mě nebudili šaliny, jak my brňáci říkáme, policejní sirény a ožralci potácející z nonstopů jsem to začal chápat. Ráno se probudíte do sluncem ozářené  malebné vesničky a slyšíte přírodu a zvířata, která jsou velmi přátelská, tak jako celé okolí. Lidé si tu na nic nehrají, nepotřebují si ukazovat svá ega a v něčem se předvádět  a soupeřit. Žijí tu svůj vlastní život a nepotřebují k tomu všechny technické vymoženosti, které jsou Vám bez elektřiny a internetu k ničemu. Jsou prostě spokojení. Přemýšlel jsem, kde jsem toto někdy viděl a zjistil jsem že nikdy. Smutné? Trochu mi to připomínalo jednu zemědělskou usedlost v Břežanech, kam jsme jezdili s rodiči, když jsem byl malý. A hrával jsem si tam se zvířaty. Je to taková ta ryzí radost z přirozenosti přirody, dlouho jsem něco podobného nezažil. Přijemný bezmyšlenkový relax. Daleko od všech obchodních transakcí, emailů, administrativy a byrokracie. A právě ta byrokracie, kdy lidé nemohou dělat, to co je reálné a možné, si myslím mnoho lidí ubíjí. Nedávno jsem řešil s klienty, že jim obec neumožnila stavbu domu na jejich vlastním pozemku. Sám jsem jako kupec čekal na byt stavěný developery dva roky, kdy to brzdil magistrát. Následně jsem po změně životní situace a přesvědčení odstoupil.  Jelikož jsem se dozvěděl nějaké informace z pozadí. Osobně si myslím, že je pryč ta doba, kdy se lidé chtěli stěhovat do měst. Teď je spíše trend opačný, jelikož lidé touží po prostoru a svobodě, která se jim uprostřed paneláku nedostává. Mnoho lidí bojuje samo se sebou a svým vlastním životem a proto jsou znechuceni a nemají chuť a sílu podnikat, protože podnikat v této zemi není zrovna nejlehčí, ale aspoň to zase nedělá každý, jak se říká. Ale co kdyby samo na sebe podnikalo více lidí, kdyby se to nebáli zkusit a byli v důsledku svobodnější? Komu by se to potom nelíbilo? Velkým korporacím? Státu? Bankám? Myslím jsi, že jsou dnes v této zemi lidé hodně utlačováni. A když pak přijde někdo odvážný a dostatečně bláznivý na to, aby uskutečnil svůj plán, jako je založit vlastní stát, tak se mu lidé místo podpory vysmívají?  Kam se poděla podpora a soudržnost lidí, když se vyhlásila první republika? Kam se poděly hodnoty, které tu nechal Masaryk, nebo kde jsou ty vzory jako Baťa? Když nějaký právník jako Jedlička založí svůj stát, tak má sklízet ovace a ne smích, protože měl koule udělat to, co žádný Čech za posledních sto let před ním. Kdybychom žili v první republice po první světové válce, tak jsem hrdým Čechem, ale takto se za nás stydím a i když jsme srdcem Evropy, jak si přezdíváme, tak máme daleko spíše srdce v kalhotách, do kterých jsem si po cestě nadělali. A výhra v mistrovstí světa v hokeji to nezachrání, i když budete všichni fandit u pořádnýho škopku. Fandím taky a Jardu Jágra mám ještě na hokejové kartičce z dětství, ale chovat se jako národ jen pár dní po dobu mistrovství a táhnout takovou chvilku za jeden provaz je tuze málo.