Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
JC

J75a40n 84C96e60c25h

12. 8. 2014 17:21

Dalsia cesta?

super, uz sa tesim na kazdodennu porciu toho najlepsieho z Iranu. Snad sa toho raz dozijeme (ti menej smely a ze sa raz uclovecia aj ostatne krajiny, co stoji za to vidiet), ze sa dostaneme aj do tychto krajin.

Urcite pokracujte, mam Vas v RSS-ku, takze mi nikdy nic neutecie :)

diky a vela fotiek

0 0
možnosti
Foto

Děkuji, jsem ráda za pozitivní reakci. Snad vás tentokrát moje psaní nezklame. Fotek mám ke dvěma tisícům, pár desítek snad je i povedených, tak o ty se podělím.

1 0
možnosti
JR

J41a93r95a 53R76a84n82k

12. 8. 2014 1:03

Klarko, zapomela jste, jak casto jsme Vam drzeli palce, abyste se vratila domu "v celku", tento blog je zbytecny, fandila jsem Vam, kdyz jste se tam odvaxila, brala jsem Vas tak jako ty dve divky, ktere zmiely v Pakistanu, obcas jste mela"namale"....zapominateRv

0 1
možnosti
Foto

Nezapomínám... A namále jsem občas měla i tady v Čechách. Ráda cestuju, oblíbila jsem si Irán, chtěla jsem ho ještě jednou vidět. Povedlo se. Užila jsem si to, bylo tam krásně.

0 0
možnosti
Foto

Čekal jsem nějakou vtipnou pointu a nic :-/ .. takže autorka se chlubí tím, že je neschopný zmatkař, který vše nechává na poslední chvíli, a spíš než co jiného má z (_!_) kliku, že to nakonec vyšlo. Skoro mi tane na mysl slovo b*bka ..... :-/

1 1
možnosti
Foto

Holt nemůže být vtipná pointa pokaždé, jen jsem chtěla nějak uvést celou cestu. Děkuji, že o vtipnou pointu jste se postaral vy a vaše výtvarné umění.

0 0
možnosti

"Do Íránu, do minulosti...pro budoucnost." Gratuluju, že Vám to zřejmě vyšlo. Dvěma uneseným dívkám v Pakistánu ta budoucnost ovšem zatím nějak nevychází...

1 1
možnosti
  • Počet článků 283
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1085x
Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...