Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Tyrkysová země II - (21.) - Štědrý den

"Vánoce, Vánoce, přichááázejí zpívejme přátelééééé. Po roce Vánoce, Vánoce, přicházejí, šťastné a veseléééé." A letos to vypadá, že veselé opravdu budou...

Ráno probuzení opět před budíkem, boha, proč já si ho vůbec nařizuju, nevíte někdo? V rychlosti vyřídím koupelnu, byť tentokrát teče i ta teplá voda a hurá na snídani.

Jako první se dozvídám pro mě hodně špatnou zprávu. Slavnostní večeře bude až zítra a já mám na zítra na 7 večer lístek do Theránu. Tedy budu mít, až mi jej přinesou. „Prostitutka vodič!“ co teď budu dělat? Přeci neodjedu? Musím sehnat jiný lístek, bezpodmínečně. Ale dneska těžko, protože i v kanceláři mají zavřeno. Ledaže bych letěla na nádraží. Myšlenky se mi honí hlavou jako splašené. Takhle ne, děvče, uklidni se, až u budeš mít lístek, zjisti, co se dá dělat dál. Teď to nemá cenu řešit.

Jdu si dát radši snídani. Vidím dobře? Obarvená vajíčka? Tady si někdo spletl svátky ne?Tak ještě honem pro foťák.

S jídlem přisedávám ke klukovi, který je mi podezřele povědomý. A joo, Daren!

Tentokrát nebydlí v dormitoru, ale platí si single room, aby se vyspal bez chrápání. Jo to chápu. Něco hledá zběsile v Lonely Planet, asi kam půjde dneska za poznáním, nicméně milá knížka se mu rozpadá pod rukama. Vysvětluje mi, že to je kopie, která se tu dá koupit, protože tu původní, co měl z knihovny ztratil.

„Myslíš, že si všimnou, až jim tuhle vrátím, že je asi o 5 cm větší?“

„Jak by mohli.“

Ale když tak na tu knížku koukám, potřebovala by lepenku, ale nevím, jak se izolepa anglicky řekne, takže doběhnu dolů do dormitoru a rovnou jí přinesu. Na druhou stranu, některé věci se dají zjistit snadno.

„Ehm, James?“

„Yes?“

„What is it?“ zamávám mu izolepou před nosem.

„Solitape?!“

„Thank you.“ otočím se zpět na Darena. „Would you like some solitape?“

Nejdřív se sice tváří, že netřeba, ale nakonec opravdu začne lepit. Nebo spíš začneme, ono to bez asistence jde dost těžko.Na první stránce s mapou se nám to celý nějak začne krabatit.

„Myslím, že jsi právě vytvořil nové Iránské pohoří.“

„Jo a na téhle fotce taky, ale tam asi nemá už vůbec co dělat.“

 

Ani nevím jak, ale dostaneme se přes to i k leteckým slovíčků.

„Jak se řekne to, když letadlo jde nahoru?“

„Assending or climbing.“

„A dolů?“

„Dissending. Falling is not good for use in this case.“

„Nechápu proč.“

Po prosmáté snídani se Daren loučí a odchází s nějakými děvčaty na cestu kolem města. A já jdu hledat něco, čím nazdobím dárečky. Nadávám si do ledasčeho, že jsem si nenakoupila už včera, když bylo alespoň něco otevřeno, protože v pátek je zavřené uplně všechno. Projdu ulicemi křížem, krážem, ale otevřené najdu tak akorát potraviny. Co jen budu dělat? Dneska je Štědrý den a dát dárky jen tak ledabyle zabalené, to přeci nejde. Dobloudím až ke kruháči s holubicí uprostřed.

„Tak co, ftáku, budeš užitečnej?“

Přeběhnu silnici až k parčíku kolem gigantického fógla. Najdu hezky kvetoucí keř a jednu pampelišku, ale nechce se mi rvát nic, co ještě žije a kvete. Zaprvé by to byla škoda a za druhé, nenechám se kvůli takové pakárně třeba deportovat, no ne? Ale u záhonku s růžemi zaznamenám úspěch. Na zemi leží 4 uschlé kvítky, sice již trochu jeté, ale je to dobrý základ. K tomu svazek suché trávy a kus borové větve a odcházím relativně spokojená. Zbytek se dotvoří z krepáku.

Přeskáču kaluž vzniklou zřejmě havárií vody a vracím se k hotelu. Procházkou kolem Amir Chakhmagh, kde mě při přecházení málem přejede auto. Stojím ještě na chodníku, auto se blíží, tak si ještě pro jistotu zacouvám a ten pitomec najede přímo na mě. Zastavil snad 5 centimetrů přede mnou a děsně se smál. Kretén mladej, co se předvádí. Vrací se zpátky do své dráhy na silnici a jede dál, jako kdyby nic. Zatimco já se tam klepu jak ratlík.Už jsem se viděla, jak sedím na vozíčku vedle Scotta.

Když se konečně vzpamatuju, vydám se na další cestu. Asi ve snaze vynahradit mi tento hnusný zážitek, najdu naproti otevřený krámek. Prodávají tu různé serepetičky, vázičky, sošky, všecko standardně kýčovité a nadstandardně veliké. Ovšem za dveřmi stojí jedna váza a v ní oranžové zakroucené proutí a hnědá větvička se třemi bílými kvítky. Oboje je cca metr dlouhé. Dodnes nevím a asi už nikdy nezjistím, zda to původně skutečně bylo na prodej, ale stálo mě to dolar. Jsem nadšená, protože tohle je přesně to, co jsem hledala!

Teď už jen něco sladkého pro Mira, aby se pořád netvářil tak kysele a můžu jít balit. V potravinách se rozhodnu, že odseknutá hrouda cukru je to nejsladší, co seženu, takže vezmu jeden kus o velikosti dlažební kostky (i váhově by to odpovídalo). Ovšem abych mohla zaplatit, potřebuji, aby mi někdo podržel moje proutěné žezlo. S omluvou jej vrazím do ruky vyjeveně se tvářícímu prodavači. Poté jej měním za peníze za cukr a můžu jít dál.

Přicházím se svým pokladem do hotelu, kde sedí Scott s Jamesem v družném rozhovoru. Oba na mojí anténu koukají, jako bych snad spadla z jahody na znak. James si odhadem opakuje, co si ze školy pamatuje z psychiatrie, ale nechají to plavat, správně usoudí, že občas je lepší se na nic neptat. Správně, chlapci.

U recepce si vyzvednu lístek na vlak a hned se ptát, zda je možné jej vyměnit. Ano, jistě, vím, že jsem chtěla tenhle, vím, že jsem debil, ale primárně jsem nevěděla, že se posouvá ta večeře. Je mi potvrzeno, že drážní kancelář je zavřená, takže jediná moje možnost je, že se zítra ráno seberu a poběžim tam a budu doufat, že seženu lístek na expres v sobotu v 6:30 a nebo v poledne, i když to už bych se docela bála, že to letadlo nestihnu, v případě, že by se cestou něco stalo. Tím je problém vyřešen a já se můžu jít věnovat tvůrčí činnosti.

Vezmu si nahoru všechny svoje papíry a celofány a pustím se do balení. Začnu hroudou pro Mira. Pokusím se jí sice zavřít do krabičky, ale samozřejmě, že se vytvarovala krabička podle hroudy a ne hrouda podle krabičky, takže je to celý křivý. Ale já mám asymetrii ráda. Na to balicí papír, bílou stranou na vrch, jeden lístek vystřižený z krepáku, jeden růžový květ, svazeček trávy a borového jehličí a je hotovo. Ne, vlastně není, ještě přání spolu se vzkazem. Napsat na krepák, zarolovat, převázat, přilepit. Hotovo. A teď ty pomeranče.

Nemám dost velkou jednu krabičku, za to mám dvě jiné. Jednu z vlaku a jednu z autobusu. Nejdřív přemýšlím, že z nich vyrobím jednu, ale nakonec, proč by nemohl James dostat dárky dva? Tady je obal naprosto jasný, mám ho asi 3 metry, šetřit nemusím. Jen ta izolepa tam nechce ani za boha držet, takže musím omotávat kolem dokola, aby se lepila sama na sebe. A když ten člověk konečně někam zmizne, jdu se domluvit se Scottem, že mi udělá korekturu na Vánoční přání pro něj. Prý jasně.

Sepíšu, co chci říct na papír, zhodnotím, že to je strašně stupidní, nechám si od Scottyho slíbit, že to opraví a ideálně zapomene, co že to opravoval. A on mi to skutečně opraví. Někde jen drobné chyby, jinde přepíše celou formulaci, aby zněla líp. Nakonec je z toho moc pěkný vzkaz a stále odpovídá tomu, co jsem chtěla říct. Děkuji a jdu to přepsat na správný papír. A teď zdobení, no to bude ještě legrace. A byla. Zvlášť když z růžiček začli vylézat broučci. Nechala jsem jim pár minut na odchod a ti kteří to nestihli byli bez milosti uvězněni pod vrstvou lepenky. Každý balíček pak vypadal úplně jinak, byť základ byl stejný. Chybělo jen dolepit lístek se jménem a vzkaz a mohla jsem i tyto výtvory prohlásit za hotové.

 

V Silkroadu se v tu chvíli objeví další známá tvář, Angella. Přišli s rodiči na jídlo, jinak bydlí v Orient hotelu, který je o něco víc komfortnější pro starší lidi. To chápu. Popovídáme si, zhodnotíme místní pánskou populaci, zjišťuji, zda tu budou i na večeři. Prý ne, jsou tu už 3 dny a odjíždí dnes směr Esfahán. Škoda. A protože už má jídlo na stole, loučíme se, přejeme si navzájem krásné svátky a každá jdeme svou cestou, ona na jídlo, já k počítači napsat domů. Když je ten Štědrý den, tak ať nevypadám, že na vlastní rodinu nemyslím. A navíc se mi stýská po Honzíkovi, ale šance, že jej chytím online na Štědrý den zdá se nulová. (A nakonec i chytla, jen chat stávkoval díky pomalému netu, dý den posvícení.)

Na odpoledne už zbývá jen pořídit něco pro Johannese, Pierra a Evu. A protože je všechno zavřené, zavítám do cukrárny a nakoupím sladkosti. Nějaké pevnější, neb dortíky by nemuseli přežít ani cestu, což je ovšem škoda, protože krom toho, že báječně vypadají, stejně tak i chutnají. (To mám ověřeno na vlastní chuťové pohárky). Ale i to, co jsem nakoupila je výborné. Tentokrát už to nejdu balit nahoru, protože je tam moc lidí, ale sednu si s tím pod postel v dormitoru.

„Co děláš?“ ptá se zvědavý a právě příchozí Johannes.

„Aaale, nic zajmavýho.“ jen ti právě balím dárek.

Mám hotovo, na řadě je další šití. Neman a Ibrahim totiž dostanou taky panenku. Aby si mě pamatovali. To už si nahoru ke stolu vezmu, tak jen doufám, že ti dva přijdou později, říkali po sedmé a je sotva 6. Protože Scott odpočívá u sebe v pokoji a ostatní vypadají zaneprázdněni, obsadím stůl sama a pustím se do práce.

První panenka je hotová, když se přižene James, magicky přitahovaný oranžovou.

„Co to je?“ ukazuje na rozstřihaný svetřík.

„Svetr.“ odpovídám po pravdě. Ale je na něm vidět, že stále nechápe, tak zpod odstřižků vyndám tu již hotovou figurku a snažím se mu vysvětlit, že to je Vánoční dárek pro kluky.

„Já si ráda hraju s takovými blbinkami.“

Ani se na mě nedívá jako na idiota, čehož jsem se trochu bála.

Panenky došity, zbývá je zabalit. A teď ještě vědět, jak se jmenuje Ibrahim (ano v té době jsem to nevěděla), tak mi to James napíše, abych mohla udělat i pro ně jmenovky a přáníčka. A když už jsme u toho, podstrčím mu přání pro Scotta, ať mi též udělá korekturu. Scott, který před chvilkou dojel k vedlejšímu stolu se jen uculuje. Dárky pro kluky rovnou nandám pod stromeček a na pomoc s těmi dalšími si zavolám Nemana, který jde ochotně asistovat. Všechno pečlivě narovnáme pod stromeček a pak už může vesele začít lítat Ježíšek. Nebo spíš já.

 

Autor: Klára Kutačová | úterý 25.1.2011 22:30 | karma článku: 13,56 | přečteno: 1046x
  • Další články autora

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 5.

Camping Mougas - Saians cca 35 km. Stále pokračuji v cestě podél oceánu do Santiaga a jako obvykle si trochu pobloudím a část cesty si dokonce zopakuji.

6.8.2020 v 14:00 | Karma: 17,81 | Přečteno: 591x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 4.

Caminha - Camping Mougas cca 32 km. Překračuji hranice do 20. a posledního státu mojí cesty - Španělska. Camino dnes vede jednou z nejkrásnějších částí při pobřeží Atlantského oceánu.

29.7.2020 v 21:42 | Karma: 19,75 | Přečteno: 500x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 3.

Viana do Castelo - Caminha. Oficiálně by to měla být cesta na 28 km. Díky bloudění to ale bylo zřejmě o dost víc...

28.7.2020 v 17:30 | Karma: 16,00 | Přečteno: 456x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 2.

Esposende Marinhas - Viana do Costelo (cca 25 km). Včera jsem se rozhodla, že nebudu trhat kilometrické rekordy a pojedu každý den do 30 km. Času mám dost a chci si cestu víc užít.

19.7.2020 v 11:58 | Karma: 19,92 | Přečteno: 490x | Diskuse | Cestování

Klára Kutačová

Když se vládní představitelé vysmívají vlastním nařízením...

... a všem lidem, kteří je stále dodržují, ať už z vlastního přesvědčení, anebo čistě z obavy z možných sankcí.

20.6.2020 v 12:59 | Karma: 27,04 | Přečteno: 985x | Diskuse | Společnost
  • Nejčtenější

Pohřešovaného manažera našli mrtvého, po noční nehodě patrně bloudil v lese

9. prosince 2024  9:39,  aktualizováno  14:34

Policisté v pondělí dopoledne našli pohřešovaného manažera e-shopu s hudebními nástroji Kytary.cz....

Velký test másla: Nejlahodnější vzorek nebyl ani bio, ani z alpského mléka

7. prosince 2024

Premium Lahodné máslo, které chutná a voní po smetaně, nemusí stát majlant. Jenže napěchovat jím mrazák,...

Chaos, protesty a vojáci v parlamentu. V Jižní Koreji hodiny platilo stanné právo

3. prosince 2024  15:18,  aktualizováno  4.12

Jižní Korea zažila den plný chaosu poté, co prezident Jun Sok-jol vyhlásil stanné právo kvůli silám...

Bývalý syrský prezident Asad je s rodinou v Moskvě. V Rusku získali azyl

8. prosince 2024  11:42,  aktualizováno  20:39

Sledujeme online Bývalý syrský prezident Bašár Asad a jeho rodina jsou v Moskvě, kde od ruských úřadů získali azyl....

Došly nám síly. Česká specialistka na cupcaky zavírá svůj obchod

4. prosince 2024

Lenka Hnidáková, průkopnice cupcaků v Česku a autorka dvou knih o těchto dezertech, zavírá svůj...

Slevový čtvrtek s iDNES Premium. Celý rok jen za 490 Kč a k tomu Max zdarma

12. prosince 2024

Pouze dnes je možné získat členství v iDNES Premium za pouhých 490 korun na celý rok. Jde...

Mangione vraždil zbraní duchů. V USA si ji může sestavit každý, dítě i trestanec

12. prosince 2024

Premium Už ze záběrů, na nichž šestadvacetiletý Luigi Mangione několikrát vystřelil na ředitele pojišťovny...

Češi ve velkém zneplatňují půjčky. Firmy neprověří, zda si splátku mohli dovolit

12. prosince 2024

Premium Rychle přibývá Čechů, kteří se snaží zneplatnit svou úvěrovou smlouvu s cílem zaplatit ideálně jen...

Tři měsíce bez zakázek. Pomalá likvidace drážďanského mostu ochromila dopravu

12. prosince 2024

Po třech měsících od pádu jednoho z polí drážďanského mostu Carolabrücke do Labe je teprve teď...

  • Počet článků 283
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1085x
Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...