:)

Na okolí Kiruny mám vzpomínku trochu jinou, myslím z roku 2006. Krásně modré nebe a kolem 25 stupňů. Vezl jsem lidi jedné outdoorové cestovce. Oni vyrazili z vesničky Nikaluokta na třídenní výlet s výstupem na nejvyšší horu Švédska, Kebnekaise. Já, ještě s dvěma chlapama co nechtěli jít, jsme si udělali mezitím nádhernou "dovolenou" ve srubu s vyjížďkami na kole, houbařskými a rybářskými hody. Parta mladých lidí z Malmo, která mezitím přišla do srubu, se právě vrátila z ,,Laponské cesty" která začíná v Abisku, pokračuje přes ,,Bránu Laponska" pochodem právě přes nejvyšší horu a končí v Nikaluoktě. Chodí se na šest dní a je kultovní záležitostí, jež by měl absolvovat každý pravověrný Švéd. Naši to šli na tři dny a vraceli se stejnou cestou a navíc se štvali, vrcholové foto a zpátky... Taky majiteli cestovky řádně spílali...My tři jsme si užívali "Dalekého Severu" který při takovém počasí je opravdu fantastický a zdá se tak, že nemůže být nic lepšího, ovšem než přijdou ty olověné mraky....

No co se dá dělat, nemlže být každý dej krásně. Ale my jsme si to taky svým způsobem dost užili a doufám, že se tam jednou vrátím. Docela ráda bych si prošla kus té pěkné přírody, ať už ve Švédsku, tak i v Norsku a v neposlední řadě na samotných Lofotách.