S Jumperem (Galakticznym) na Lofoty - den 1.
Pro začátek dovolte lehké představení našeho "dream teamu".
Posádka: Sherlock a já - lidská část, Kocour - plyšová kočka v silně nadživotní velikosti. A člen nejdůležitější je samozřejmě expediční vozidlo, které Sherlock poctivě několik týdnů před odjezdem přestavuje na obytňák, a kterému říká Jumper - podle vesmírného přibližovadla ze Star Gate Atlantis, protože má pocit, že jsou si strašně podobný. Nejsou, ale to mu neříkejte...
Vzhledem k tomu, že já sice řidičák mám, ale tak maximálně na to, abych se na něj dívala v peněžence, bylo už předem dost jasné, že tíha čtrnáctidenního řízení padne na Sherlocka. Ten se zdá se svým těžkým osudem smířen, takže bez problémů. A já se alespoň budu moct po celou cestu věnovat testování foto a video výbavy, kterou jsem lehce rozšířila a inovovala pro potřeby Aviatické cesty do Jižní Ameriky.
Z předodjezdových příprav mi v hlavě utkvěla jen paní u obslužného pultu sýrů a salámů na Skalce, která nás obsluhovala s rychlostí Bleska ze Zootopie. ((Abych nezapomněla, prosím omluvte v tomto povídání o cestě spoustu narážek na různá literární, seriálová a filmová díla. Děkuji.)) Nicméně máme všechno, co potřebujeme, dokonce i jakž takž zabalené v nějakých příčetných zavazadlech, takže v neděli po tom, co oba skončíme v práci, můžeme jít na chvíli spát a ve 3 ráno vstát, naložit Jumpera a vyrazit.
První zastávku děláme už kousek za Prahou na benzínce pro kafe a snídani a následně pokračujeme s východem slunce směrem na západ do Německa. Po silnici lemované větrnými elektrárnami s pár zastávkami na tankování a venčení dojíždíme do Sassnitzu, kde u check-in okýnka odevzdáme rezervaci na trajekt (při dostatečně předčasném zakoupení nestojí tak nekřesťanské peníze), dostaneme výměnou palubní lístky pro nás i auto a jedeme se zařadit na 1. terminál do 6. řady a čekat, až nám přijede loď.
Chvíli vylezeme z auta a pozorujeme, kterak jiní vyjíždí z trajektu, který přijel před malou chvílí. Označení nevidíme, proto se raději vracíme k autu, kdybychom se snad měli v nejbližší chvíli nalodit. Ale na náš trajekt je ještě hodně brzo. Takže čekáme a čekáme a čekáme a konečně se dává naše řada do pohybu.
Najíždíme jako jedni z prvních. Po mostu nahoru, kolem lodi s heliportem bočním vjezdem na trajekt. Jsme uvnitř, dle navigátorů ve žlutých vestičkách na milimetr přesně zaparkujeme, zjistíme, že jsme u červeného schodiště (já se moc dobře znám, jak dokážu na trajektu bloudit a panicky pobíhat, i když má jen jedny schody, natož troje...) a jdeme se přemístit na sedmou, respektive osmou (venkovní) palubu, z kama je krásný výhled na přístav. Vzhledem k tomu, že tu je venku příjemně, svítí sluníčko a nijak výrazně nefouká, vezmeme si dvě plastové židličky k zábradlí a pozorujeme výjezd z přístavu. Odjíždíme přesně na čas.
Cesta podél pobřeží je celkem zajímavá, ale dál po moři už je to poměrně jednotvárná nuda, takže se přemisťujeme o patro níž na oběd. S ním si sedáme k oknu a pozorujeme ubíhající vodu kolem nás. Sem tam se barva vody mění z temné modré na jakousi žlutohnědou břečku s překvapivě ostrými a jasnými hranicemi. Netušíme, co to je. Asi nějaké řasy?
Čas od času vyběhnu nahoru na palubu, protože je tam větší teplo, než tady, udělám pár dalších fotek a 4 hodiny utíkají, jako nic a my se blížíme k Trelleborgu. K přístavu couváme, takže se všichni hromadně vrhají na zadní palubu a pozorují přistání, dokud není vyhlášen přesun k vozidlům.
Jsme zakotvení, loď otevřená a jako první z ní vyjíždějí kolisti a následně odvážejí pěšáky. Najede si pro ně autobus a vyveze je na břeh. Následují auta, která projíždí křížem opět k bočnímu v(ý)jezdu. Jedeme ven asi jako třetí. GPSka nám ukazuje, že stojíme ve vodě. Chytrá holka. Jen se divim, že jí to ani trochu nevadí...
Konečně zas pevná půda pod nohama. Ať je to jak chce, mně ty lodě vážně nedělají dobře. Projíždíme ven z Trelleborgu, míříme na Malmö a (asi) po E4 a následně 141 míříme k národnímu parku Store Mosse, neb předpokládáme, že by tam mohlo být parkoviště vhodné k přespání. Sherlock naťuká nějaké přibližné pozice do GPSky a asi o 50 metrů dál natrefíme na parkoviště Östra rockne, ze kterého vychází několik okružních stezek kolem jezera Kävsjön, a nebo k jezírku Swartgölen. Parkoviště je vybavené dřevěnými lavičkami, stoly a bezbariérovými kadibudkami. (Po tom, co jsem je navštívila jsem musela definici upravit na velkou dřevěnou chatku v jejíž hlavní místnosti stojí toaletní mísa.)
Zaparkujeme vedle dalšího auta a vyrazíme na procházku. Volíme nejkratší stezku, která je celá uzpůsobená pro vozíčkáře (široké udusané lesní pěšiny a následně dřevěný chodník přes mokřiny) a směřuje k Swartgölenu. Sherlocka to přibližně v půlce přestane bavit, neb on narozdíl ode mně půlku cesty neprospal, ale nakonec se nechá přesvědčit, že dojdeme až na konec. A je to tam vážně hezký.
K autu se vrátíme, až když padne tma. Druhé auto je pryč, takže tu budeme mít v noci klid. Připravujeme ležení, u kterého Sherlock doufá, že vydrží aspoň tuhle jednu noc, ale já mu věřím, že to přežije celou cestu.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Z Mandalay do Baganu (Myanmar)
Nacházím se v Myanmarském městě Mandalay, kde jsem se z důvodu nemoci zasekla o den víc, než jsem měla v plánu a čeká mě přejezd k tisíci chrámům v Baganu.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Tam na cestě k Mandalay (Myanmar)
Z Niaungshwe se potřebuji dostat zpět do Kalawu a z něj do města Manadalay, kde chci primárně navštívit most U-Bein - nejdelší teakový most světa.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - trek k jezeru Inle den 3. (Myanmar)
Třetí a poslední den výletu k jezeru Inle. Čeká nás půl dne chůze, jízda po jezeře a návštěva několika místních tradičních dílen.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - trek k jezeru Inle den 2. (Myanmar)
Náš pochod k jezeru Inle pokračuje. Včerejších 30 km mi přišlo jako příjemná procházka, ani mě ráno moc nebolí nohy, ale to, co nás čeká dnes, bude výzva.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - trek k jezeru Inle (Myanmar)
Včera jsem dojela do malého městečka Kalaw v horách Shanského státu, kam většina turistů jezdí právě proto, aby se odsud vydala na dvou, nebo třídenní pěší výlet k jezeru Inle. Mě čeká jeho třídenní varianta...
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Chceme osvobodit Haiti, říká šéf gangu. Je na seznamu nejhledanějších lidí FBI
Stíhá jej haitská policie, je na seznamu deseti nejhledanějších lidí americké FBI a OSN na něj...
Hackeři nabourali web běloruské KGB. Zveřejnili udání a nabídky, i z Česka
Hackeři sympatizující s opozicí proti autoritářskému režimu běloruského prezidenta Alexandra...
Antivax fanatik rozhodne. Kennedy je klíčem k volbám, uškodit může všem
Premium Robert F. Kennedy Jr. je přehlíženým kandidátem v boji o Bílý dům. Syn někdejšího senátora a...
I na čarodějnice padaly rekordy. Nejtepleji bylo severně od Prahy
V poslední den měsíce dubna se na řadě míst koná tradiční pálení čarodějnic. Středočeský kraj však...
Pronájem nebyt. prostoru v Liberci, ul. 1. Máje
1. máje, Liberec - Liberec III-Jeřáb
13 500 Kč/měsíc
- Počet článků 283
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1083x
Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.
Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.
A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...
Seznam rubrik
- Lofoty 2016
- Země zaslíbená
- Po stopách Nikdykde
- Neuschwanstein
- Norsko 2013
- Tyrkysová země II.
- Tyrkysová země III
- Ze života s Chrtem v nouzi
- Nessie na výletě
- Jak jsme (ne)bydlely
- Pochod Marodů - Nízké Tatry
- Expedice Absurdistán
- (Sou)žití s fofrklacky
- Šifrovačky s Dogtopusem
- Výlety po ČR
- Skandinávské bloudění 2015
- Tyrkysová země I.
- Nezařazené
- Osobní
- Cesta kolem světa