Diskuse

S fofrklacky v nemocnici IV. - den po operaci

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
D

delora

28. 4. 2012 14:29
zdravotníci

Vždycky se říká, že nehorší pacienti jsou zdravotnící, koukám, že to platí i na zdravotníky ve fází embrya (terminus technicucs, tak mi kolegové říkali a říkají). Taky jsem po artrošce, taky jsem měla v noze drén (btw., proboha, proč má redon vyndavat doktor? u nás to dělají sestry a doktor fakt výjimečně, přestřihnout jeden steh a zatáhnout by snad zvládl i pacient sám) a taky jsem s ním začala chodit, jo taky mě to bolelo, ale zas s tím člověk po operaci tak nějak počítá a nevím, proč bych si to jako měla ventilovat na personál, , k tomu mě teda rodiče fakt nevychovali . Chudák rehabilitační. A to jsem tam jinak prudila solidně, ale jen doktora, který se tvářil, že ačkoliv jsem byla medička, tak mi prostě neřekne ani co tam našli, ani jak se mám dál chovat. Moje sedmdesátileté pacientky po mnohem náročnějších operacích zvládají chodit s drénem a cévkou (RHC je základ úspěchu, vertikalizace je základ RHC) a zvládají to bez větších problémů, ale ony jsou zjevně statečné.

0 0
možnosti
zavřít
D

delora

28. 4. 2012 14:30
Re: zdravotníci

Každopádně přeju, aby vám artroška pomohla definitně a navždy! Já po výkonu zrovna moc o.k. nejsem.

0 0
možnosti
zavřít
ZZ

Sidonie_11

27. 4. 2012 22:51
Jak to tak čtu, tak...

... jsem nakonec celkem ráda, že jsem se nakonec na tu artroskopii nedostala... ;-) ;-D

0 0
možnosti
zavřít
KK

Zvejklarka

28. 4. 2012 19:15
Re: Jak to tak čtu, tak...

Tak pokud byste neskončila tam co já... :) A nebo to berte, že jsem přecitlivělá a hrozný srab, takže to vlastně tak hrozný vůbec neni.

0 0
možnosti
zavřít

Klára Kutačová

  • Počet článků 283
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1085x
Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Nepřehlédněte